Zatímco na běžný stres v práci jsme tak nějak zvyklí a už nás nepřekvapuje, že jsme v poklusu, někdy nás něco jiného, nečekaného, dokáže rozrušit tak, až se nám rychleji rozbuší srdce. To už máme trošku nakročeno k rychlejšímu dýchání. Jakmile se dýchání ještě k tomu prohloubí, může dojít k hyperventilaci.
Během takového rychlého a hlubokého dýchání se do těla dostává víc kyslíku, než kolik ho potřebuje. A i když je kyslík fajn, čeho je moc, toho je příliš. Organismus totiž potřebuje udržovat balanc mezi kyslíkem a oxidem uhličitým, což se při hyperventilaci skutečně nedaří. Následky můžou být velice nepříjemné.
Co hrozí při hyperventilaci?
Když se rozrušíš tak, že u tebe dojde k hyperventilaci, nemusí jít automaticky o nic závažného. Může se to ale rozvinout v horší potíže. Při hyperventilaci se můžeš začít třást, můžou tě brnět prsty, pocítíš slabost v nohou, ztuhnou ti svaly, máš najednou studené, ale zpocené dlaně… A ke všemu se často objevuje pocit nereálnosti – jako by všechno kolem tebe byl promítaný film.
Hyperventilace je pro tělo nesmírně náročná. Proto se začneš potit, můžeš zčervenat, za chvíli se vyčerpáš, přijde únava.
bigstock-panic-attack-woman-stressful-301400284.jpg
Hyperventilace a panická ataka – téměř nerozlučná dvojka
S hyperventilací se dost často setkáváme v souvislosti s panickou atakou. Ta se projevuje například bušením srdce, návaly horka a chladu, třesem, pocitem na zvracení, strachem ze smrti a ze zbláznění. V těch nejtěžších případech lidé omdlévají.
Lidé, kteří právě podstupují panickou ataku, mají často pocit, že se dusí. Proto začnou dýchat rychleji a hlouběji, čímž dojde k hyperventilaci. Vyšší než potřebná míra kyslíku způsobuje mravenčení v prstech, motání hlavy a může dojít i ke svalovým křečím. Z toho důvodu je potřeba vědět, že hyperventilace není sranda.
První pomoc při hyperventilaci – pytlíky všeho druhu
Určitě už jsi někdy viděla člověka, který dýchá do pytlíku – papírového, igelitového, to je zkrátka jedno. Pokud jsi ho neviděla na vlastní oči, ve filmu nebo seriálu tě to určitě neminulo. Dýchání do pytlíku pomůže v tom, že právě v tomhle malém uzavřeném prostoru se rychle vyčerpá kyslík, a tak už nemůže vcházet do těla.
Pokud jsi sama, pytlík pomůže. Pokud jsi s někým, koho hyperventilace potkala, pomoz mu se uklidnit – řeknu mi, aby dýchal s tebou, a dýchej úplně normálně. Přilož si u toho jednu ruku na hruď a druhou na břicho, abys mohla dech vědomě korigovat. Vhodná je metoda nádechu na tři doby, krátké pauzy a výdechu na pět dob. Důležité je, aby byl výdech delší než nádech. Později můžeš doby nádechu a výdechu přidávat.
Někteří lidé si při hyperventilaci dokážou pomoci sami i bez pytlíku. Někde vzadu v hlavě si totiž dokážou uvědomit, kde je problém a že musí především zklidnit dech. Není to ale časté.
Hyperventilaci si pleteme s infarktem
V záchvatu paniky, že se něco děje, si lidé často myslí, že mají třeba infarkt. Začnou se pak bát o život o to víc a situace se tím víc zhoršuje. Každá hyperventilace ale neznamená infarkt, ani nevyžaduje přivolání záchranky – i když to samozřejmě není vyloučeno! Pokud dotyčnému nepomůže první pomoc, je na místě opravdu zavolat pomoc.
