Není sůl jako sůl: dáš si nášup chemie, sůl z bambusu nebo z moře?

Bigstockphoto
|
22. 03. 2021
|
O soli je hodně diskutuje už roky. V prvé řadě v souvislosti s tím, že bychom to s ní neměli přehánět. A pak je tady řeč o druzích soli a rozdílech mezi nimi.

Tou nejobyčejnější, se kterou pracovaly generace před námi, je kuchyňská nebo taky jedlá sůl. Jde o známou sloučeninu NaCl. Ač by se mohlo zdát, že si ze slánky sypeme do jídla jen samotnou sůl, zdaleka tomu tak není. Kromě ní se totiž v kuchyňské soli nachází taky nemálo chemie – například hliník, bělicí látky (jako je chlor nebo kyselina sírová), protispékavé a protihrudkující látky a další „mňamky“.

Proto není divu, že se lidi zajímají o kvalitnější alternativy. Tou, která je po ruce nejčastěji, je mořská sůl a pak jsou v závěsu i další, ovšem taky často mnohem dražší druhy. Čím se od sebe liší kromě ceny?

Mořská sůl: poklad, který vzniká odpařováním

Přesně řečeno odpařování mořské vody. Ta se nachází v mělkých nádržích, na něž svítí slunce. Voda se odpařuje a sůl zůstává. Ve své ryzí podobě je světle šedá, ale jakmile projde rafinací (čištěním), zůstane bílá a tak se dostane až do naší kuchyně.

Mořská sůl je přirozeně obohacená o jód, i když ten se k ní dodává i uměle. Podle zákona totiž musí obsahovat 27 mg jódu na kilogram, přitom přirozený výskyt jódu je 0,5-5 mg jódu na kilogram podle původu.

Kamenná a vakuovaná sůl: poctivě vytěžená a sebraná

K nejznámějším druhům soli patří taky kamenná sůl, která se těží klasicky v dolech nebo povrchových lomech. Než se s ní začne pracovat, projde mletím, proséváním a čištěním. Používá se buď jako průmyslová, ale po obohacení jódem i jako jedlá.

Vakuovaná sůl zase vzniká ze solného roztoku, kterému říkáme solanka. Ta vzniká tak, že se do solného ložiska v zemi vhání voda, ta vytvoří roztok a z něho se pak odpařuje voda, načež zůstane čistá jedlá sůl. Pozor s ní v kuchyni – pomaleji se rozpouští! Na druhou stranu tak snadno nenavlhne.

Další druhy soli, se kterým se můžeš setkat

Nejznámější „alternativní solí“ je ta himálajská. Poznáš ji jednoduše podle růžového nebo naoranžovělého zbarvení. Zatímco před lety nesměla snad v žádné domácnosti chybět, dneska už se tak nějak ví, že takové terno, jak se předpokládalo, to není.

bigstock-himalayan-pink-salt-crystals-w-400316981.jpg

Himálajská sůl obsahuje navíc některé minerály.
Bigstockphoto
Himálajská sůl se pyšní přirozeným obsahem minerálů. Ten ovšem nepřesahuje 2 %.

Prodejci himálajské soli totiž operovali s tím, že se v ní přirozeně nachází o něco méně sodíku a některé minerály navíc (jako železo, hořčík, vápník, jód, měď, fosfor nebo zinek). Bohužel se ukázalo, že tyhle „bonusy“ netvoří víc než asi 2 %. Bublina, která se kolem soli těžené v nejvyšších horách světa vytvořila, tak splaskla.

Po himálajské soli se objevila třeba i černá sůl, která má svůj původ v Indii, ale získává se i z oblasti aktivních havajských sopek. Za její zbarvení může přítomnost aktivního uhlí, které podporuje trávení a má detoxikační účinky. Černá sůl chutná tak trošku po vajíčkách, za což může obsažená síra.

Dalším zajímavým druhem soli je korejská bambusová sůl. Bambus se nejdřív naplní mořskou solí, oba konce bambusu se uzavřou jílem a celý bambus několikrát projde ohněm. Jíl vytáhne ze soli všechny škodliviny a bambus ze sebe vydá do soli prospěšné látky. Uživatelé s touhle solí nejen dochucují jídlo, ale i léčí.

Neméně fascinující je uzená sůl, tedy mořská sůl uzená na dubovém, bukovém nebo jabloňovém dřevě. Taková sůl má ve finále nezaměnitelnou vůni a chuť a zcela logicky se hodí k dochucení uzených dobrot.

bigstock-mix-of-different-salt-types-on-350334652.jpg

Za kilogram nejdražší soli můžeš zaplatit i 1 000 Kč!
Bigstockphoto
Pokud nechceš experimentovat, vsaď na mořskou sůl. Není v ní tolik chemie a je obohacená o jód.

K tvému vzdělání v oblasti soli ještě musíme doplnit taky Solný květ (Fleur de Sel). Tahle sůl se sbírá na hladině mělkých solných rybníků. Vhodné podmínky jsou k tomu ale jen v horkých dnech, kdy zároveň vane jemný vítr. Jen díky tomu se na vodě tvoří drobné krystalky, které už se jen usuší na slunci a pak se hned můžou využít v kuchyni. Vynikající je na vajíčkách, steaku, rybách nebo zelenině.

Ani s tou nejlepší solí se to nesmí přehánět

Se solí se vždycky musí opatrně. Nadbytek soli dokáže totiž negativně ovlivnit mozek a může stát za vznikem žaludečních vředů. Proto si hlídej její příjem, ať už se rozhodneš pro jakýkoli druh, který je k dostání. Soli by měl průměrně člověk mít méně než 5 g denně. A pozor, jde i o potraviny, v nichž už je sůl obsažena! Pokud je na etiketě potraviny uvedeno jen množství sodíku, je potřeba vynásobit tuhle hodnotu 2,5x.

Solíš ráda, nebo použití soli v kuchyni omezuješ? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!

Zdroje informací: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4

Související články