Co jsem měla vědět ve dvaceti

Shutterstock
|
11. 02. 2024
|
Je nejspíš zbytečné se k tomu vracet. Ale kdyby se náhodou stal zázrak a já bych mohla strávit deset minut se svou dvacetiletou verzí, řekla bych jí následující věty.

Mohla bych si ušetřit tvrdé lekce a k některým poznáním dojít bez zlomeného srdce nebo sníženého sebevědomí

Sama sobě bych poradila, aby se s nikým nesrovnávala. Pořád dokola slyšíme, že každý z nás jsme jedinečný. Dostat to ale z uší do srdce je mnohem těžší, než se zdá. Kdyby mi to ale došlo, věděla bych, že nejzajímavější není holka s nejhezčími loknami a nejdelšíma nohama, ale ta, která se divně směje a má ráda artové filmy.

Přestala bych se hnát za vysněným ideálem krásy, protože bych tušila, že ho nikdo z nás nemůže nikdy splnit. Nestyděla bych se před světem za ty charakterové i fyzické podivnůstky, protože bych si byla jistá, že právě tohle jsou věci, které ostatní přitahují.

Svému dvacetiletému já bych vysvětlila, že to, co si přejeme, pro nás není vždycky to nejlepší. Místo konkrétního přání bych si od boha, vesmíru nebo osudu chtěla vyprosit pomoc na cestě, kterou se vydávám. Teď už vím, že kluk, kterého jsem potkávala každé ráno cestou na brigádu, měl jen ten svůj nenucený vzhled. Takže když jsem ho pak potkala s jinou, bylo to vlastně strašně dobře a bylo zbytečné kvůli tomu brečet.

Nebyla bych (na sebe) tak přísná

Důrazně bych sama sobě vysvětlila, že na sebe nesmím být tak tvrdá. Dneska vím, kdo jsem, a netrestám se za nesmyslné požadavky, které jsem na sebe kdysi kladla. Zjistila jsem, že dělat chyby nebo úkroky stranou, je důležité. A že chyba samotná je dostatečný trest a pocit viny už nikomu nepomůže.

Popsala bych svému minulému já, kdy je správný čas opustit svou komfortní zónu a kdy je dobré dát přednost ostatním, ať si namlátí nos sami. Čelit novým výzvám je v tomhle období strašně důležité. Ne ale za cenu nějaké zásadní komplikace. Vysvětlila bych sama sobě, jaký je rozdíl mezi výzvami, které mi přinesou něco dobrého (nebo aspoň cennou zkušenost), a zbytečným předváděním před kamarády.

Ukázala bych na ty, kterých jsem se měla zbavit. Falešní přátelé, špatní kluci, nepříjemní kolegové, všichni, kteří mě negativně ovlivňovali a já si to nechala líbit. Naordinovala bych si víc víry sama v sebe a ve své instikty, nutila bych se víc poslouchat své názory než názory lidí, kteří se kolem mě pohybují. Chtěla bych umět častěji a hlasitěji říkat ne.

Autorský článek

Související články