Co to je autismus?
Autismus je vrozená neurovývojová odlišnost. Představ si to tak, že mozek se u autistů už před třetím rokem života vyvíjí jinak než u ostatních dětí. Odráží se to v komunikaci, ve vztazích i v každodenních situacích.
Odborně se autismus řadí pod pervazivní vývojové poruchy. Autismus (jinak porucha autistického spektra PAS) se projevuje hlavně zhoršenou komunikací a interakcí s dalšími lidmi a omezenými, stereotypními vzorci chování, zájmů a aktivit. Projevy jsou ale u každého autisty různorodé.
Jak vzniká autismus?
Odborníci se vyhýbají nějakému poukázání na jednu příčinu autismu, podle nich jde spíš o interakci genetiky (tedy jak jsme zranitelní) a prostředí (které rozhodne o projevu poruchy). Některé studie zkoumají vliv toxických látek, jako jsou chemikálie v ovzduší, zemědělství a domácnosti, třeba pesticidy (Sealey et al., 2016; Román et al., 2024). Výsledky se ale stále upřesňují.
Jsou ovšem některé faktory, které můžou zvyšovat riziko rozvoje autismu. Odborníci mluví o faktorech, jako je:
- vyšší věk rodičů (častěji tatínka),
- a komplikace v těhotenství a při porodu (například infekce, nízká porodní váha, předčasný porod).
Jak se projevuje autismus?
Rodiče o svých autistických dětech často říkají, že vypadají, jako by byli za sklem nebo ve své ulitě. Na první pohled tě opravdu může zarazit, že jsou hodně ve svém světě, jako by žili ve své bublině. Když si hraješ s typicky se vyvíjejícím dítětem, můžeš z jeho reakcí odhadnout, kdy se mu něco líbí a kdy ne. U dětí s PAS je to těžší, třeba nedokážeš říct, proč se směje nebo pláče.
Co je vlastně u autistů jinak? Psychologové si myslí, že nedokážou tak dobře mentalizovat jako ostatní. To znamená, že pro ně může být těžší odhadnout, co si druzí myslí nebo cítí. Je pro ně náročné číst mezi řádky (i proto někdy nerozumí ironii).
Mnoho dětí na spektru má velmi silné a úzce zaměřené zájmy. Často je fascinují vláčky a jízdní řády, protože milují systém, který se nemění. Můžou to být ale i mapy, dinosauři, čísla nebo vesmír. K tomu se pak přidávají další odlišnosti, jako jsou třeba někdy dost specifické fóbie (bojí se třeba písmen, barev), poruchy spánku a jídla.
Když je dítě zahlcené, může reagovat zkratkovitě, třeba pláčem, křikem nebo záchvatem vzteku. Někdy to celé může obrátit i proti sobě (například bouchání vlastní hlavou o předměty).
A jak si představit zmíněné stereotypní aktivity? Myslíme tím třeba opakované pohupování nebo zvuky. Některé děti se při přetížení sebepoškozují. Autisti jsou navíc milovníky rutiny a často sbírají hodně předmětů bez nějakého účelu.
Porucha se projevuje i v motorice, kdy se autistické děti nepohybují tak zdatně jako jejich vrstevníci. Mezi autisty najdeš i dost lidí, kteří jsou hypersenzitivní. Vadí jim hlasité a nepředvídatelné zvuky, jasné světlo, výrazné pachy nebo třeba i pro ně nepříjemná struktura jídla (De Vries, 2021).
Jak vypadají první náznaky?
První signály můžeš zachytit opravdu brzy, už v kojeneckém věku. Miminko se jakoby nesnaží spojit s okolím, neudrží oční kontakt a spontánně se neusmívá. Neukazuje na věci, nesleduje, kam ukazuješ ty. Nepoužívá běžná gesta jako mávání nebo pa-pa a nereaguje na své jméno.
Chybí typické žvatlání. Brouká si, ale řeč se pak nerozvíjí tak, jak bys asi čekala. Kolem jednoho roku může říkat míň než jedno až tři slova, i když jednoduchým instrukcím většinou rozumí.
V batolecím období se rozdíly můžou prohloubit. Dítě je samotář, nepoužívá ani další gesta, třeba nevrtí hlavou na znamení nesouhlasu, neukazuje ti předměty a nedokáže se na tebe podívat. Nezapojuje se do hry „na něco“, třeba že panenka jí nebo medvídek spí, a spíš své okolí ignoruje. Obecně má malou slovní zásobu. Často si nehraje ani vedle jiných dětí a nejeví o ně větší zájem.
V předškolním věku si pak můžeš všimnout, že si s ostatními dětmi nedokáže hrát. Autista nevyhledává kontakt, nedokáže si říct o to, co potřebuje, nebo opakuje slova druhých místo vlastní odpovědi. Některé děti silně přitahují neobvyklá témata nebo předměty a je těžké jejich pozornost přesměrovat.
Zvláštním, ale typickým rysem je, že se autisti při hře soustředí jen na jeden detail hračky, se kterou si dost neobvykle hrají. Třeba donekonečna roztáčí kolečka u autíčka nebo sledují, jak se pohybují stránky u knížky místo toho, aby si v ní ukazovali. Typické je stavění věcí do řad. Děti s mírnějšími projevy se kolem pěti let začínají mazlit a začne se pomalu rozvíjet řeč, i když mluví a přemýšlí až podivně konkrétně.
shutterstock_2450939159.jpg
Přelomové období
Zajímavé je ale i to, že u poruchy autistického spektra jsou dost specifické projevy okolo 18 až 24 měsíců. Jde o něco, čemu psychologové říkají autistický regres řeči a chování. Znamená to, že se do 1,5–2 let vyvíjely podobně jako jiné děti, ale od téhle doby začnou stagnovat nebo se postupně víc uzavírají do sebe.
Další věc, dost specifická pro raný věk (třeba 1,5 roku), je, že v situaci, kdy autista dostane novou hračku, nekontroluje pohledem rodiče, aby mu dali zpětnou vazbu na to, jestli je v pořádku si s ní hrát (říká se tomu social referencing). V 18 měsících taky často nereaguje na jméno.
Pro rodiče může být těžké odlišit autismus od jiných potíží, třeba od opožděného řečového vývoje. Kdybys to někdy řešila, pamatuj, že je důležité dívat se na to, jestli je dítě schopné s rodiči nějak komunikovat, třeba neverbálně. Jestli dokáže držet oční kontakt, ukazovat na věci a obecně zahrnovat rodiče do svého světa. Autismus se ale plete i s oslabením intelektu. Od toho ho odlišuje nedostatkem zájmu o hry na něco (třeba na princeznu, kouzelníka a tak dále).
Formy autismu
Kromě typického autismu existují (podle MKN-10) i další samostatné příbuzné diagnózy. Patří mezi ně:
- Atypický autismus – vznikne až po 3. roce nebo chybí nějaké důležité kritérium
- Aspergerův syndrom – od autismu se liší hlavně tím, že se normálně vyvíjí řeč i rozumové schopnosti. Pořád ale mají problém se sociální interakcí a typický je pro ně stereotypní repertoár zájmů a aktivit. Zajímavé je, že se někdy objevuje takzvaný savantismus, při kterém má člověk s poruchou extrémní nadání na jednu konkrétní věc (třeba má fakt dobrou paměť, rychle počítá atd). Ukazuje to třeba film Rain Man.
- Rettův syndrom – jen u dívek, typické jsou kroutivé pohyby rukou a zastavení růstu hlavy. Téměř vždycky skončí těžkou mentální retardací.
Abychom tě ještě trošku zmátly, tak jen doplníme, že v moderní klasifikaci (MKN-11) je už jen jedna diagnóza, a to prostě Porucha autistického spektra. Dítě (nebo dospělý) už tedy nemůže dostat dětský autismus nebo třeba asperger, ale má obecnou diagnózu, která se pak specifikuje podle toho, jak moc je postižený intelekt a řeč.
Jaký je život s autismem?
Život s autismem není žádný med. Studie ukazují, že autisti se mají hůř než ostatní. Nejvíc je trápí to, že jsou izolovaní, mají málo přátel, vrstevníci je šikanují, prostě se jim nedaří ve vztazích.
Kromě toho si ale stěžují na horší zdraví, na to, že jsou často nezaměstnaní a vlastně pořád na někom závislí (van Heijst & Geurts, 2014). Kvalita života přitom závisí na tom, jak moc je okolí podporuje, jak moc je přijímá společnost a vytváří jim příjemné prostředí. Když to tak není, snaží se projevy autismu často maskovat (a víc to dělají dívky), což je ale dost vyčerpávající (Øverland et al., 2022).
Jak s autistou mluvit?
U autismu se mezi odborníky mluví o jedné věci, která je hodně paradoxní. Typicky neurotypičtí lidi (neříká se normální) nerozumí autistům, stejně ale oni nerozumí nám. Jejich prožívání (někdy možná nechtěně) opomíjíme. Často se stává i to, že autistům ještě ztěžujeme porozumění nám samým a oni se v nás opravdu nevyznají. Třeba když člověk předstírá, že ho baví hrát znovu tutéž hru, i když už ji nenávidí.
Říkáš si, co s tím? Pokud máš v okolí nějakého malého autistu a nevíš, jak se k němu chovat, hodně pomůže popisovat situaci, vysvětlovat, prakticky myslet nahlas.
- Jednoduše komentuj, co dítě dělá a jak se asi cítí, dáš mu tak příležitost líp porozumět sobě samému. Pokud má autista porozumět druhým, musí nejdřív zažít, že někdo rozumí jemu. Stačí třeba říct: „Teď jsi stoupla na kámen, že? Cítíš, jak tě tlačí do nohy a je studený?“ Díky tomu si tu činnost propojí s tělesným vjemem a dáváš mu tím kontrolu nad situací, což je fakt důležité.
- Neboj se popsat i pocity dítěte a nabídni, co se bude dít dál. Třeba: „Jsi teď nervózní, že se na tebe ta paní tak dívá. Tak se na ni jen krátce koukni, pozdrav a já jí vysvětlím, že je ti to nepříjemné.”
- Nezapomínej ale ani na sebe! Člověk je občas vedle autisty trošku zmatený, je to normální. Popiš před ním, jak rozumíš tomu, co dělá a proč to dělá, nabídni mu řešení. „Díváš se jinam a odvracíš se, nevím, jestli to je proto, že nerozumíš, co ti říkám, nebo jestli se ti to, co jsem řekla, nelíbilo. Myslím, že jsi mi asi nerozuměl, proto to zkusím vysvětlit znovu. Pokud je to ale něco jiného, zamrač se na mě.“
- Popiš nejen to, co děláš, ale proč to děláš. Třeba že křičíš, protože se zlobíš, nebo ten chlapeček na hřišti utekl, protože se lekl.
- Při komentování zdůrazňuj, čeho by si dítě s PAS mělo všimnout, podle čeho se orientovat, na co se v různých situacích zaměřit.
Pokud jsi zažila dítě na spektru, asi víš, že změny bývají náročné. Stačí drobnost, třeba jiná cesta než obvykle nebo víc lidí v obchodě než minule. Hodně pomáhá připravit ho dopředu. Ještě doma mu klidně řekni, kam půjdete a co vás tam může potkat. Ano, i to nepříjemné. Že tam může být hluk, silné vůně, fronta nebo tlačenice.
Možná ti to přijde zbytečné, ale pro něj je taková předvídatelnost situace fakt úlevná. A nezapomeň ho ujistit, že v tom nebude sám. Že tam budeš s ním a že máte plán. Třeba tajný signál, kterým ti dá vědět, že je toho moc.
Závěrečné slovo autorky
Za redakci bychom nakonec rády zdůraznily, že je třeba myslet na to, že se v učebnicích často vyjmenovávají hlavně problémy a nedostatky lidí s autismem od nás, neurotypiků. Jako psycholog jsem ale fascinovaná jejich odlišným analytickým přemýšlením, které může být v dobrých podmínkách velmi přínosné.
V něčem za námi zaostávají, v něčem nás naopak hravě předčí. Při správném nastavení můžeme nemoc vnímat jako dar. Věděla jsi třeba, že Aspergerův syndrom má klimatická aktivistka Greta Thunberg nebo oscarový herec Anthony Hopkins? Tyto osobnosti o své poruše mluví jako o superschopnosti, která jim pomáhá líp se soustředit a jít víc do hloubky. To je inspirativní způsob, jak o autismu přemýšlet.
FAQs – nejčastěji pokládané otázky a odpovědi na ně
Co je autismus?
Autismus je vrozená neurovývojová odlišnost, při které se mozek vyvíjí jinak (už před třetím rokem života). Ovlivňuje komunikaci, vztahy a každodenní fungování.
Jak se autismus odborně označuje?
Autismus se odborně označuje jako porucha autistického spektra (PAS). Patří mezi pervazivní vývojové poruchy a představuje potíže v komunikaci, v sociální interakci a taky stereotypní chování.
Jak vzniká autismus?
Autismus vzniká kombinací genetické zranitelnosti a vlivů prostředí. Neexistuje jedna konkrétní příčina.
Jaké faktory zvyšují riziko rozvoje autismu?
Riziko může zvyšovat vyšší věk rodičů (hlavně otce) a komplikace v těhotenství nebo při porodu (infekce, nízká porodní váha nebo předčasný porod).
Jak se autismus projevuje?
Autismus se projevuje obtížemi v porozumění druhým lidem, omezenou sociální interakcí a stereotypními vzorci chování. Typické jsou silné, úzce zaměřené zájmy a nutnost rutinního režimu.
Jak autisti reagují na přetížení?
Při přetížení můžou reagovat pláčem, křikem, záchvaty vzteku nebo sebepoškozováním.
Jaké jsou první příznaky autismu u dětí?
Chybějící oční kontakt, nereagování na jméno, nepoužívání gest a opožděný vývoj řeči. První příznaky se dají sledovat už u kojenců.
Co je autistický regres?
Autistický regres je období mezi 18. a 24. měsícem, kdy dítě přestává postupovat ve vývoji nebo ztrácí dřív získané dovednosti. Nejčastěji se týká řeči a sociálního chování.
Jaké jsou formy autismu?
Dřív se rozlišoval typický a atypický autismus, Aspergerův syndrom a Rettův syndrom. V současnosti se používá jedna diagnóza – porucha autistického spektra, která se dál specifikuje.
Jaký je život lidí s autismem?
Autisti často zažívají sociální izolaci, potíže ve vztazích a problémy se zaměstnáním. Kvalita jejich života závisí na míře podpory a přijetí okolím.
Autorka článku: Mgr. Kateřina Rakúsová
Použité zdroje:
- přednášky od Zuzany Masopustové
- Sealey, L. A., Hughes, B. W., Sriskanda, A. N., Guest, J. R., Gibson, A. D., Johnson-Williams, L., Pace, D. G., & Bagasra, O. (2016). Environmental factors in the development of autism spectrum disorders. Environment International, 88, 288–298. doi.org/10.1016/j.envint.2015.12.021
- Román, P., Ruiz-González, C., Rueda-Ruzafa, L., Cardona, D., Requena, M., & Alarcón, R. (2024). Exposure to Environmental Pesticides and the Risk of Autism Spectrum Disorders: A Population-Based Case-Control Study. Medicina, 60(3), 479–479. doi.org/10.3390/medicina60030479
- De Vries, B. (2021). Autism and the right to a hypersensitivity-friendly workspace. Public Health Ethics, 14(3), 281–287. doi.org/10.1093/phe/phab021
- Øverland, E., Hauge, Å. L., Orm, S., Pellicano, E., Øie, M. G., Skogli, E. W., & Andersen, P. N. (2022). Exploring life with autism: Quality of Life, daily functioning and compensatory strategies from childhood to emerging adulthood: A qualitative study protocol. Frontiers in Psychiatry, 13(1). doi.org/10.3389/fpsyt.2022.1058601
- van Heijst, B. F., & Geurts, H. M. (2014). Quality of life in autism across the lifespan: A meta-analysis. Autism, 19(2), 158–167. doi.org/10.1177/1362361313517053
