Asi na světě není člověk, který by se naprosto vždycky s nadšením vrhal do domácích prací. Někdy se nám chce míň, někdy víc. Někdy se to dokonce sejde i tak, že uprostřed obýváku už jen bezradně hledíme na nepořádkovou katastrofu, která je výsledkem a připomínkou toho, že jsme se v posledních týdnech na pravidelný úklid tak trochu vykašlali. Dobrou zprávou ale je, že ani v takovém případě se svět nezboří. Holt pohneme kostrou, uklidí se a jede se vesele dál.
Tvým úkolem je tentokrát svolat na pomoc ratolesti a my ti dáme pár funkčních tipů, jak je do domácích prací nenásilně zapojit tak, že je to tajně bude i bavit.
Jdi příkladem
Já vím, já vím, už zase ta protivná rada, po které už po tom všem vtloukání do hlavy snad všem rodičům naskakují pupínky. Jenže bohužel. S dětmi je to skutečně to nejlepší, co můžeme udělat. Pokud se ti nechce příliš hloubat nad tím, proč tomu tak vlastně je, jdi cestou pohodlí. Jít příkladem je totiž cestou, která tě bude stát minimum práce.
Když chci, aby se moje dítě nějak chovalo nebo něco udělalo, ale nechci si vymluvit (v tom úplně nejhloupějším a nejhorším případě vyřvat) plíce, zkrátka mu ukážu, jak na to. Jdu příkladem a ty malé blechy, jejichž největší zábavou je opakovat všechno po dospělých, se přidají.
Zkus se úplně obyčejně naladit na to, že děti se učí nápodobou a aplikuj tuhle cennou informaci i v souvislosti se společnou starostí o domácnost. Vědu v tom nehledej. Je to snadné jako facka, kterou se svému dítěti rozhodně nikdy nechystej dát, když se doma odmítá zapojit. A že nevíš jak přesně na to?
- U domácích prací nebrblej jako ta zahořklá a trochu bláznivá ženská, co žije ve čtvrtém patře jen s hromadou koček, nikdo ji nemá rád a děti se jí bojí. Jednoduše se vyhni otráveným komentářům a jen se s lehkostí normálně pusť do práce.
- Vyhni se mučednickým komentářům o tom, jak doma všechno musíš dělat sama. Jednak nemusíš, ale hlavně tím nepřímo dětem říkáš a připomínáš, že když doteď všechno leželo na tobě, může to tak být i dál.
- V péči o domácnost nevynechávej ani partnera. I jeho se děti budou snažit napodobit a mimoděk je naučíte spolupráci.
- Co jednou vezmeš do ruky, to po použití vrať na místo. I tohle se děti nápodobou učí, a tak se doma vyhnete šílenému chaosu a nepořádku.
shutterstock_1975535915.jpg
Mluv jasně a konkrétně
I když budeš mít ty nejhodnější a nejpracovitější děti na světě, není ti to nic platné, pokud k nim nebudeš vysílat jasné, přehledné, konkrétní a snadno pochopitelné signály. Děti sice jsou malé a velmi chytré opičky, ale nejasnou komunikací je zbytečně mateš.
Pokud sama vlastně nevíš, co chceš, aby doma dělaly a do čeho se zapojily, těžko to můžeš chtít po nich. Mají si tedy vysát v pokojíčku? Uklidit hračky do téhle krabice? Vyhodit do smetí tyhle rozstříhané papíry? Napustit vodu do kbelíku, protože se chystáš vytírat? Nejdřív si onu pomoc v domácnosti sama pojmenuj a pak mluv jasně. Snaž se být v tomto ohledu pořád stejná a neměň požadavky podle toho, jak ses vyspala. Děti se v takovém zmatku snadno ztratí.
Kočičí tipy jak s dětmi pohodově na domácí práce
Je nad slunce jasné, že každý rodič ze svých dětí někdy řádně šílí. Tohle je v pohodě a klidně to považujme za normální. Nebyli jsme jiní. Důležité ale je nezlomit nad nimi hůl a nechtít si ukřivděně všechno doma raději udělat sama.
Jasně že to dětem trvá. Jasně že se jim všechno musí tisíckrát opakovat a připomínat. Jasně že si chtějí radši hrát než pomáhat. Pořád jsou to přece děti. To ale neznamená, že by měly růst jako dříví v lese a být zcela bez povinností. Pojďme tak mrknout na to, jak ty nejmenší k povinnostem ne přimět, ale inspirovat:
- Bacha na přetěžování. Snaž se o přiměřené úkolování.
- Nepřeceňuj síly dětí a nezavaluj je hromadou nesmyslných úkolů.
- Hodně pomůže, když děti mají například svou lopatku a svůj malý smetáček. A to vždy na stejném místě.
- Neboj se zadávat úkoly. Komunikace a diskuze s dětmi jsou fajn, ale jasná informace, která je srozumitelným oznámením, dost pomůže.
- Těm nejmenším dětem ukaž, kolik času jim do splnění úkolu zbývá. Třeba než se přesypou hodiny nebo než zazvoní budík.
- Neúkoluj děti v polovině jejich hraní. Nebudou tě vnímat a zbytečně se na ně rozkřikneš.
- O pomoc v domácnosti podbízivě nepros, ale pozor na poděkování. To by určitě chybět nemělo.
- Dětem názorně předveď, jak se co dělá.
- Vyhni se hloupým řečem o tom, že je samotné nic nenapadne. To, aby si všechno zautomatizovaly a časem věděly, je tvůj úkol. Neponižuj je takovýmhle shazováním.
- Buď trpělivá a smiř se s tím, že dětské packy nedělají všechno tak skvěle, jak si to na první dobrou představuješ. To se naučí až časem.
- Zapoj herní prvky. Dejte si závod, spojte to s pohádkou, pusťte hudbu a podobně.
- Buď důsledná a na splnění zadaných úkolů, které jsou spojené s domácností, dohlédni.
- A hlavně – začněte doma s takovými povinnostmi co nejdřív. Nic těžkého, žádné naschvály. Ale ani toho nejmenšího prcka nezabije, když se postupně naučí doťapat s plínou do koše. Pak už povinnosti jen přirozeně přidáváš úměrně věku.
Tak s chutí do toho!
Autorka článku: Bára Klímová