Je to stav, do kterého se dostává čím dál více žen. Těžko říct, jestli dobrovolně, nebo nátlakově a preventivně, ale jde každopádně o roli, ve které žena šéfuje téměř všemu. Ne jako dráb, ale jako pečovatelka. Extrémní pečovatelka. Laskavá pečovatelka, jejíž životní náplň spočívá v zajišťování spokojenosti muže.
Bere tak na bedra mužovy emoce a jejich balanc. Čili i jeho stres, jeho sociální vazby a často i jeho duševní rovnováhu. Navenek to sice může vypadat jako láska, starostlivost nebo partnerská soudržnost, ale ve skutečnosti jde o systematické přebírání zodpovědnosti za dospělého člověka, který se nemusel naučit zacházet se svými pocity sám. A aby byl takhle nedospělý mužíček v duševním komfortu, přichází na řadu mankeeping.
Smutné je, že mankeeping dneska není žádnou výjimkou, ale kulturní normou, která byla ženám předávána po generace a která vrcholí v době, kdy mají ženy pracovat, vydělávat, pečovat a zároveň být emocionální kotvou pro své partnery.
Je určitě vhodné si uvědomit, že zároveň nejde o žádné selhání jednotlivých mužů, ale že mluvíme o systému, který naučil ženy, že jejich hodnota spočívá i v tom, kolik toho unesou za druhé nejen obecně, ale hlavně tehdy, jde-li právě o jejich partnery.
Z historie mankeepingu
Ženy byly historicky vychovávány k tomu, aby byly citlivé, pečující a zodpovědné za atmosféru v rodině. Učily se, že když je někdo smutný, rozzlobený nebo odtažitý, je to jejich problém, který musí vyřešit. Tahle výchova se přenesla do moderních vztahů, kde už ženy sice nejsou závislé ekonomicky, ale emocionální práce zůstala jen na nich.
Mankeeping vzniká přesně v tomhle rozporu. Muži se neustále učí, že jejich emoce nejsou jejich odpovědnost, protože se vždycky najde žena, která je všechny zpracuje. Ženy se zase učí, že dobrý vztah znamená zároveň držet všechno a všechny pohromadě, i kdyby se při tom samy rozpadaly.
Tenhle vzorec se pak předává z generace na generaci, protože vypadá jako bezbřehá láska plná blahodárnosti, ale ve skutečnosti je to nerovnost. Dokonce obrovská nerovnost.
Co je mankeeping
Mankeeping ve zkratce znamená, že žena ve vztahu přebírá emoční, sociální a často i organizační zodpovědnost za muže. Sleduje jeho nálady, předvídá jeho reakce a přizpůsobuje se jim dřív, než by se konflikt vůbec mohl objevit. Řeší jeho vztahy s rodinou, jeho napětí v práci, jeho pocit osamění i jeho krize identity.
Je první, komu se muž svěřuje, ale zároveň tou poslední, která taky dostává nějaký prostor mluvit o sobě. Žena se tedy stává mužovou terapeutkou, manažerkou, chůvou, plánovačkou, sociální sekretářkou i emočním tlumičem.
V praxi to pak při tom všem logicky vypadá tak, že pokud je muž podrážděný, hledá žena způsob, jak ho co nejrychleji a nejlíp uklidnit. Pokud je smutný, snaží se ho rozveselit. Pokud je uzavřený, pokouší se ho otevřít. Je nespokojený? Tak ho uspokojíme. Zažívá špatnou náladu? Zlepšíme.
Ano, ano, tahle práce je nikdy nekončící a neviditelná. Nikdo ji nepočítá, nemonetizuje, nikdo ji pochopitelně skutečně ani neoceňuje, ale bez ní by vztah často nefungoval. Mankeeping tak není láska, ale můžeme říct, že jde o jednostrannou péči o člověka. O dospělého člověka, podotýkám…
shutterstock_1549019960.jpg
Proč na něj ženy slyší?
Ženy nejsou k mankeepingu biologicky předurčené, jak by si leckdo mohl tipnout, ale jsou k němu sociálně vycvičené. Od dětství slyší, že jsou citlivější, empatičtější a za vztahy zodpovědnější. Když se někdo zlobí, ptají se jich, co udělaly špatně. Když je někdo nešťastný, očekává se, že to ony napraví.
Tenhle vzorec se pak přenáší i do partnerských vztahů, kde ženy automaticky přebírají roli emoční opory. Muži byli naopak vychováváni k tomu, aby své emoce potlačovali a delegovali. Výsledkem je tedy vztah, kde muž, metaforou řečeno, své pocity přináší ženě vlastně jako balík, který ona musí rozbalit, zpracovat a taky uložit.
A to přece není přirozená dynamika, ale kulturní konstrukce. A čím míň mají muži blízké přátelské vztahy a emoční oporu mimo partnerku, tím víc to všechno závisí právě na ní.
Možné negativní dopady mankeepingu
Dlouhodobý mankeeping jednoznačně vede k emočnímu vyčerpání, ke ztrátě identity a k pocitu, že žena ve vztahu neexistuje jako plnohodnotná osoba. Je tam vždycky pro druhého, ale nikdy ne pro sebe. Je neustále ve střehu, jestli je všechno v pořádku. Nemá prostor být slabá, smutná nebo zmatená.
Spousta žen v mankeepingu popisuje pocit, že jsou ve vztahu samy, přestože nejsou fyzicky osamělé. Jejich potřeby se zmenšují, jejich hlas ženskosti slábne a jejich radost ze společného života se vytrácí. O ženské energii, ženskosti a ženské zranitelnosti pak už raději ani nemluvě. Vztah pak může fungovat technicky, ale emocionálně je prázdný. A to není cena, kterou by neměla platit žádná žena.
Varovné signály: jak odhalit mankeeping
Pokud máš občas pocit, že ve vztahu neustále řešíte nálady partnera, zatímco on se o ty tvoje příliš nezajímá, už může jít o mankeeping. Pokud víš, co ho rozruší, ale on netuší, co rozrušuje tebe, je to taky varovný signál.
Pokud společně plánujete jeho sociální život, probíráte jeho kontakty, práci, trable, radosti, zajímavé momenty, plány na léto i jeho pohodu, zatímco on tebe celou považuje za jakousi samozřejmost, v mankeepingové roli jsi už poněkud hlouběji. Pak už ho poznáš snadno. Třeba podle únavy, kterou nejde vysvětlit jen prací nebo dětmi. Je to únava z neustálého emočního táhnutí toho druhého. Zpozoruješ proto určitě i neklid, nevysvětlitelný tlak, nervózu nebo roztěkanost.
Důležité je vystoupit ze vzorce
Vztah, ve kterém žena vykonává a nese emoční práci za oba, není rovnocenný. I když si to budeme nalhávat, tak nebude. Skutečná blízkost může existovat jen tam, kde za své pocity oba odpovídají sami a spolu je jen sdílejí. Ne tam, kde jeden dělá práci za druhého.
Vystoupení z mankeepingu vůbec neznamená, že už drahého nemiluješ a hned s ním šup přes palubu, ale nebudeš už neplacenou terapeutkou s nikdy nekončící pracovní dobou. Znamená to taky dát muži šanci dospět emočně a ženě šanci znovu cítit sama sebe. Pak ve vztahu rovnost můžeme konečně přivítat dospěle, s otevřenou náručí.
Mužská emoční negramotnost
Tíha a domnělá vina neleží jen na ženách. Jsou to puzzle, které do sebe zapadají. Mankeeping by přece nemohl existovat v takové míře, kdyby muži byli vedeni k tomu, aby se o své emoce starali sami.
Dost mužů ale vyrůstalo s přesvědčením, že city jsou slabost. Učili se potlačovat smutek, strach i zranitelnost. Výsledkem je pak dospělý muž, který neumí své pocity pojmenovat ani regulovat. Tyhle emoce samozřejmě přenáší na partnerku, která se stává jeho jediným bezpečným přístavem a na ní visí.
Ona poslouchá, uklidňuje, vysvětluje a dává smysl celému tomu jeho vnitřnímu chaosu. Místo aby měl širší síť přátel a podpory, soustředí všechno jen do toho jednoho vztahu. To je pro jednu osobu ale obrovská zátěž a všechny potřeby druhého nelze naplnit. To zkrátka není možné.
Mankeeping tak není jen o ženách, ale i o tom, že muži byli ochuzeni o schopnost emoční autonomie. Ženy pak suplují to, co chybí jinde. To vytváří závislost, která se tváří jako blízkost a už to jede.
Dokud se nezmění způsob, jakým muži pracují se svými emocemi, budou ženy tuhle práci dál vykonávat. A dokud se to bude považovat za normální, bude se to opakovat. Kruh se uzavřel, mankeeping vesele pokračuje.
Zkus se proto zamyslet, jestli se tenhle akt milosrdenství netýká i tebe. Pokud jen v náznaku tipneš, že ano, koukej z něj vystoupit, aniž by ses bičovala za sobectví. Naopak vystoupení z mankeepingu je o sebeúctě a vlastní hodnotě. A nakonec taky o zdravých vztazích.
FAQs – nejčastěji pokládané otázky a odpovědi na ně
Máme tu pro tebe ještě krátké shrnutí v podobě nejčastěji pokládaných otázek ohledně mankeepingu.
- Co je mankeeping?
- Proč se mankeeping může tvářit jako láska?
- Je mankeeping selháním jednotlivých mužů?
- Má mankeeping historické kořeny?
- Co všechno žena v rámci mankeepingu zajišťuje?
- Proč si ženy mankeeping „nechají líbit“?
- Má mankeeping negativní dopady?
- Jak poznat, že se tě mankeeping týká?
- Je takový vztah rovnocenný?
Co je mankeeping?
Mankeeping je situace, kdy žena ve vztahu přebírá emoční, sociální a často i organizační zodpovědnost za muže a jeho pohodu.
Proč se mankeeping může tvářit jako láska?
Protože vypadá jako péče a starostlivost, ale ve skutečnosti jde o jednostranné nesení odpovědnosti za dospělého člověka.
Je mankeeping selháním jednotlivých mužů?
Ne. Jde o kulturní a systémový vzorec, který ženy učí pečovat a muže neučí nést zodpovědnost za vlastní emoce.
Má mankeeping historické kořeny?
Ano, ženy byly tradičně vychovávány k tomu, aby nesly odpovědnost za emoce a atmosféru v rodině. To se přeneslo i do vztahů v moderní době.
Co všechno žena v rámci mankeepingu zajišťuje?
Sleduje mužovy nálady, řeší jeho stres, vztahy, krize i sociální život. Často funguje jako terapeutka nebo manažerka.
Proč si ženy mankeeping „nechají líbit“?
Protože jsou sociálně naučené k empatii a k odpovědnosti za vztahy.
Má mankeeping negativní dopady?
Ano. Vede k emočnímu vyčerpání, ztrátě identity a pocitu, že žena ve vztahu neexistuje sama za sebe.
Jak poznat, že se tě mankeeping týká?
Řešíš hlavně partnerovy emoce a potřeby, zatímco tvoje vlastní zůstávají přehlížené. Můžeš cítit dlouhodobou únavu a tlak.
Je takový vztah rovnocenný?
Ne. Protože jeden nese emoční tíhu za oba. Ve zdravém a rovnocenném vztahu je každý zodpovědný jen za své emoce.
Co si o tomhle vzorci chování myslíš ty? Máš s ním vlastní zkušenosti? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
Autorka článku: Bára Klímová
Použité zdroje:
- graziadaily.co.uk/life/in-the-news/what-is-mankeeping
- gender.stanford.edu/news/viral-uptake-and-future-mankeeping
- culturacolectiva.com/en/lifestyle/mankeeping-relationship-couple
- vogue.com/article/what-is-mankeeping
- psycholozkazpatehopatra.cz/emocionalne-nedostupny-muz
