„Z bazaru rovnou do herny,“ vzpomíná abstinující gambler

K automatům vede pochopitelně vidina snadno získaných peněz.
|
23. 02. 2018
|
„Před poslední návštěvou herny jsem zastavil snubní prsten a náušnice čerstvě narozené dcery. Styděl jsem se, ale touha zahrát si byla silnější než já. Když to zjistila manželka, vykopla mě z domu. A to bylo to nejlepší, co mohla udělat.“

Tak začal e-mail, který nám minulý týden dorazil do redakce. Jeho autorem byl třiatřicetiletý Radim – abstinující gambler, který přišel v životě o všechno. Jeho příběh není veselý, na druhou stranou může být pro některé z vás oním záchranným kruhem a světlem na konci nebezpečného tunelu, jehož vnitřní stěny tvoří řady blikajících automatů.

Do herny ze soudržnosti

Pracoval jsem jako skladník v jedné větší firmě. Po práci jsme občas s kolegy zašli „na jedno“ do nedaleké pivnice. Vedle ní se nacházel nonstop s věčně zataženými závěsy a tmavými foliemi v oknech. Jednou večer se sešla dobrá parta kolegů, kteří si měli pořád co vyprávět. Když nás z pivnice vyprovodili, nikomu se nechtělo domů. A tak jsme dali na radu Karla – zkušeného matadora, který si sem tam chodil „zablikat“ – jak své zálibě s oblibou říkal – do vedlejšího nonstopu. Hned u vchodu jsem pochopil, proč jsou okna zatažená a dovnitř nemá přístup denní světlo.“

las-vegas-3112249_1280.jpg

Závislost na herních automatech je závislost jako jakákoli jiná.
Spadnout do gamblerství? To je jako propadnout alkoholu nebo drogám.

Domů jsem nesl peníze na rodinnou dovolenou

„Nejdřív jsme popili několik dalších piv a pak se z kolegiálnosti ke Karlovi a zejména zvědavosti začali motat okolo blikajících automatů. Posbíral jsem po kapsách drobné a zjistil, že už ani ty maty nejsou to, co bývaly. Tyhle braly pouze papírové bankovky. Karel tam sypal jednu pětistovku za druhou. Já vytáhl zmuchlanou stovku a pak druhou a další. Ten večer jsem tam nechal asi tisícovku. Překvapivé ale bylo, že domů jsem odcházel s penězi na rodinnou dovolenou.“

Vyhrál jsem na dovolenou, vyhraju na barák

„Doma jsem manželce oznámil, ať sbalí kufry a vybere nějakou hezkou dovolenou. Samozřejmě jsem neřekl, kde jsem celou noc byl. Balík peněz jsem maskoval za třináctý plat. V hlavě se mi to ale všechno rozleželo a já do rána prakticky nezamhouřil oči. Když jsem za „pitomou“ tisícovku dokázal vyhrát peníze na luxusní dovolenou u moře, to by bylo, aby se mi nepodařilo proměnit peníze na dovolenou za peníze na rodinný dům. Druhý den jsem byl v herně zas. A nechal jsem tam všechno, co jsem noc před tím vyhrál. Protože mě fackovala hanba a hlodal slib, který jsem manželce dal, zamířil jsem k bankomatu.“

Z herny k lichvářům

„A pak to bylo jako na houpačce. Několik měsíců jsem si to rovnou z práce štrádoval do herny, kde jsem nechal nejen celou výplatu, ale také veškeré úspory. Na žádnou dovolenou jsme pochopitelně nejeli a já doma musel odhalit pravdu. Hrozně jsme se pohádali a manželka vyhrožovala rozvodem. Dokonce domů přinesla papíry od právníka. S jejich podpisem jsem ale z pochopitelných důvodů otálel. Pár dnů na to mi v slzách oznámila, že je těhotná a na kolenou prosila, ať s hraním skončím. Byl jsem šťastný a smutný zároveň. Museli jsme během poměrně krátké doby vybudovat našemu dítěti potřebné zázemí. Veškeré naše úspory ale byly pryč. Nejdřív jsem si samozřejmě půjčoval v bance, později jsem ale neměl na výběr a skončil u lichvářů.“

Rozbitá okna, výhružky a ukradené peněženky

„S hraním jsem nepřestal. Nešlo to. Ba co hůř, sem tam jsem opravdu vyhrával. Domů jsem pak nakupoval drahou elektroniku, luxusní nábytek do dětského pokoje a šperky pro ženu, kterou jsem nadevše miloval. Ne však tolik jako hraní. Jakmile jsem přestával vyhrávat, ne že bych si řekl DOST, ba naopak. Sypal jsem do matů dvakrát tolik a snažil se prohrané peníze získat zpět.

Ze spárů lichvářů jsem ale nikdy nedostal. V poštovní schránce se to začalo hemžit upomínkami a několikrát se nám dokonce stalo, že nám vymahači hodili do okna kámen s výhružným vzkazem. Abych získal peníze zpět a dluhy zaplatil, začal jsem rozprodávat vybavení domácnosti a z bazaru mířil rovnou do herny. Nakonec jsem se dopracoval do stavu, kdy přede mnou manželka schovávala peníze na jídlo i dětskou výbavičku. A měla pro to důvod. Byť se za to nesmírně stydím, jednou jsem jí totiž peněženku sebral. Asi tušíte, kde její peníze skončily.“

Na mostě s fotkou

„Poslední návštěvu herny si pamatuju, jako by to bylo včera. Doma jsem měl milující a podporující ženu, která se mě snažila ze spárů gamblingu vyrvat za každou cenu, a čerstvě narozenou dceru. Ani z jednoho jsem se ale nedokázal radovat. Utíkal jsem do herny. Protože jsem ale u sebe neměl ani vindru, zastavil jsem to, co mi bylo nejdražší – náš snubní prsten a zlaté náušničky, které dostala dcerka od babičky.

Prohrál jsem všechno, a když jsem se domů vrátil jako zpráskaný pes, žena sbalila dceru a dala mi tři dny na vystěhování. Byl jsem zbabělec a z téhle situace si dokázal představit jen jediné východisko. Neměl jsem už co ztratit. Žena s rodiči a tchánem mě našla na mostě, jak křečovitě svírám fotku naší nádherné dcery. Ještě ten den jsem nastoupil na tříměsíční odvykací léčbu. Dnes, když píšu tento příběh, jsou to přesně tři roky, co se hernám vyhýbám obloukem. Žádný happyend ale nečekejte. Jsem v insolvenci, s bývalou manželkou komunikujeme pouze na nezbytné úrovni a dceru vídávám dvakrát týdně. S tím největším nepřítelem jsem ale úspěšně remizoval.“

Radim se nám svěřil s nelehkým životním příběhem, který provázela závislost jako každá jiná. Oceňujeme jeho odvahu a vás prosíme o shovívavost v diskuzi. Zároveň doufáme, že jeho příběh pomůže třeba těm z vás, které se s gamblingem potýkáte na vlastní kůži nebo se do něj „pustili“ vaši partneři.

Související články