Iva: „Adoptovali jsme romského chlapce. Okolí nás odsoudilo.“

Adopci předchází náročný proces s nejistým výsledkem.
|
23. 07. 2020
|
Iva se dozvěděla, že nikdy nebude moct mít děti. Společně s manželem tak začala uvažovat o adopci. K srdci jí přirostl malý chlapec s uhrančivým pohledem. To ale ještě netušila, jak na jeho adopci zareaguje Ivino okolí.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.

Krutá zpráva

„S Radimem jsme manželé skoro 12 let. Asi dva roky po svatbě jsme se dozvěděli, že nikdy nebudeme mít vlastní děti. Naneštěstí jsme po nich oba dva nesmírně toužili a nedokázali si představit život bez nich. Začali jsme proto vážně přemýšlet o adopci.

Žijeme ve Šluknovském výběžku, v severní části Děčínska, kde jsme si s manželem vlastními silami postavili menší domeček. Měli jsme pohodové sousedy, kteří rádi přiložili ruku k dílu a o víkendu se stavili na grilované speciality.

Společně jsme probírali, co je v okolí nového a zasmáli se nad tím, jak si s námi život zahrává. Dalo by se říct, že jsme měli klidný a pohodový život. A hlavně štěstí na sousedy. To ale jenom do chvíle, než jsme si domů přivedli malého Maria.

bigstock-cluj-napoca-romania-june-194156647.jpg

Iva chtěla adoptovat chlapečka do 10 let věku.
bigstockphoto.com
Adopce romského dítěte. Dobrý skutek byl po zásluze opět potrestán.

Klouček s uhrančivým pohledem

Než jsme pětiletého Maria „dostali“, prošli jsme si náročným adopčním procesem s předem nejasným výsledkem. Toužili jsme adoptovat malého kloučka, ideálně do 10 let věku.

A to se nám po několika dlouhých měsících opravdu podařilo. Když jsem Maria poprvé uviděla, hned jsem se zamilovala. Maličkatý, trošku zakřiknutý hošík s neuvěřitelně uhrančivým pohledem mi doslova učaroval.

Nemohla jsem si ale nevšimnout, že jeho pleť je maličko snědší než ta naše (oba jsme s manželem modroocí blonďáci). To nám ale samozřejmě nebránilo v adopci kloučka, který tak dlouho čekal na hřejivou náruč a rodinu. První dny byly celkem rozpačité, Mario si ale rychle zvykl a skvěle mezi nás zapadl.

Výhružky, nadávky a lži

Ani ve snu jsem ale nečekala, jaké peklo nám začnou ze života dělat sousedi, o kterých jsme si do té doby mysleli, že jsou normální lidé. Chyba lávky! Jakmile zjistili, že jsme adoptovali romského klučíka, okamžitě se od nás distancovali. A to ani zdaleka nebylo všechno.

Kromě nadávek a anonymních výhružek se nám dokonce snažili otrávit psa a stěžovali si všude možně na to, že náš malý Mario dělá hluk a krade jim věci, což samozřejmě nebyla pravda.

Z celé situace jsme nesmírně smutní a zklamaní. Se sousedy není kloudná řeč. Vážně proto zvažujeme, že dům prodáme a odstěhujeme se,“ uzavírá své vyprávění Iva.

Co si myslíš o reakci sousedů? Dej nám vědět do diskuze pod článkem!

Související články