Proč (ne)sledovat politiku: přehled je fajn, ale nic se nemá přehánět

Politika sice prostupuje vším od cen potravin až po ulici, ve které žijeme, ale politické dění by nás pohlcovat určitě nemělo. Přehled je fajn, ale hltání všeho, co se na ukřičené politické scéně děje, už je kontraproduktivní.

Každý z nás má v životě fáze, kdy se o politiku zajímá víc, a fáze, kdy má pocit, že by nejraději vypnul všechny zprávy a odstěhoval se na samotu u lesa. A přesně tak je to i přirozené, protože politika může být silným zdrojem informací, ale i napětí.

Prostor kolem nás holt skutečně je plný zpráv o konfliktech, nedokonalém školství, krachujícím zdravotnictví, zbídačené ekonomice a rozhodnutích, která ovlivňují naše dny, a časem se stává těžké rozlišit, kdy je sledování zpráv vlastně pomoc a kdy spíš zátěž. Člověk má chuť být informovaný, aby věděl, co se děje a jak se rozhodovat, ale zároveň nechce přijít o energii, kterou potřebuje pro běžný život.

A právě v tomhle je dneska potíž. Informací je obrovský balík, jedna je horší než druhá, katastrofy střídají tragédie a my jsme informačně obéznější a obéznější. Sice nepraskneme, ale hlava? Ta jo, ta nám z toho všeho prasknout může, když to s hltáním politiky přeženeme.

Proč má smysl politiku sledovat?

Sledovat politiku má smysl už jen proto, že karování rozhodnutí lidí, kteří sedí v parlamentu nebo na radnici, dopadají na každodenní životy nás všech, i když si to občas neuvědomujeme. Nebo možná uvědomujeme, ale třeba si to nechceme připustit.

Někomu se zase zdá, že žádné dopady se nekonají. A je to tak úplně v pořádku. Těch náhledů je tolik, kolik je lidí, a názorově se to rozhodně potkávat nemusí. To, jak si kdo informaci vyloží, je samozřejmě každého věc. Proto je politika tak třaskavé téma, když na ni dojde třeba v rodině. Lidi se v souvislosti s ní často neshodnou na ničem a každý má svoji zkreslenou pravdu.

Když to ale vezmeme obecně, ten, kdo politiku skutečně sleduje, získává možnost líp porozumět tomu, proč se třeba mění ceny energií, proč je více nebo méně peněz ve školství a proč stát investuje určitou částku sem nebo tam. Politika taky umožňuje sledovat, kdo pracuje a kdo jen mluví, protože řeči jsou jedna věc, ale výsledky druhá. A jsme u toho.

Když politice rozumíš nebo se o to aspoň snažíš, líp se pak orientuješ v debatách, které se ve společnosti objevují, a tvoje názory nejsou jen převzaté, ale vlastní. Sledování politiky tě posiluje v kritickém myšlení, protože tě nutí rozlišovat fakta od manipulace. Politiku tak není nutné démonizovat nebo z ní dělat divadlo pro chytráky. Když se práce s informacemi o ní dobře uchopí, může být přece nástrojem, jak se stát aktivnějším občanem.

shutterstock_2551765925.jpg

Shutterstock

Politika může připomínat divadlo. Je ale potřeba brát si z ní fakta a emoce, které se snaží vyvolávat, neregistrovat.

Když politika víc bere, než dává

Nic ale není černobílé. Politika se stává problémem ve chvíli, kdy ji necháme, aby nám zasahovala do života víc, než je zdravé, a začne nám brát energii, kterou potřebujeme k vlastnímu běžnému provozu.

Když se na konflikty, hádky, neurvalé chování politiků a fňukání některých z nich soustředíme až příliš, můžeme snadno nabýt dojmu, že všechno je hrozné, nic se nedá ovlivnit a že vlastně vůbec všichni stejně brzo umřeme.

Přílišné sledování politiky často vyvolává úzkost, protože negativní zprávy mají tendenci dostávat se do popředí mnohem rychleji a silněji než ty pozitivní. To je dávno prokázáno. Když tak mezi zprávami cvakáme celý boží den, získáme pomalu, ale jistě pocit, že svět vůbec není k žití.

Neustálé sledování politických střetů taky unavuje mozek, protože vyžaduje neustálé zpracovávání konfliktů, které tvůj denní život naopak neovlivňují vůbec. Je proto určitě dobré si uvědomit, že politika je konstrukt, který umí být bouřlivý a má být takový, ale to neznamená, že je takový celý svět.

Domácí politická scéna je show pro domácí obecenstvo. Není to skutečný odraz reality. Když začne politika ovlivňovat tvoji náladu, už je to jasný varovný signál. Když tě tedy politika zahlcuje, je čas udělat krok zpět a znovu si nastavit rovnováhu. Tenhle krok určitě nepodceňuj a péči o duševní zdraví neber na lehkou váhu.

Pozoruj, ale zdravě a s rozumem

Sledovat politiku zdravě znamená mít nad informacemi kontrolu, a ne být jejich pasivním příjemcem, který jen absorbuje, co na něj padá ze všech stran. Základem je vybrat si několik málo zdrojů, kterým důvěřuješ, a nevystavovat se zbytečně novinovým přestřelkám, které ti nic nepřinesou.

Je dobré mít informační rituály, které jsou krátké, přehledné a pravidelné, protože díky nim se vyhneš chaosu a zmíněnému přehlcení. Ranní nebo večerní krátký souhrn bohatě stačí k tomu, abys věděla, co se děje, a přitom přehlcená nebyla.

Pamatuj taky, že je dobré sledovat politiku jen v těch dávkách, které zvládneš zpracovat. Informace, které přijímáš, by měly být vyvážené. Mít přehled neznamená věnovat se politice několik hodin denně. Je dobré stanovit si hranice i v čase. Politika tě nesmí připravit o energii, kterou potřebuješ pro svůj skutečný život. Efektivním výstupem by mělo být i pochopení rozdílu mezi tím, co můžeš ovlivnit, a tím, co už je mimo tvoje možnosti. Když se naučíš přijímat jen to, co se tě týká, uleví se ti.

Je fajn držet si odstup od konfliktů, které jsou vyhrocené jen kvůli emocím. Politika je komplikovaná a občas je velmi úlevné zmapovat svoje pocity, které v nás její sledování vyvolává. Nemusíme každou informaci přijímat jako dogma a určitě taky nemusíme naskakovat na všechno, co se v politice šustne. Přemýšlejme nad ní, ano, ale stanovme si taky čas, kdy už má v našem životě politika pro daný den utrum.

Nesledování politického dění je taky v pořádku

Sledování politiky není povinnost. Je to zdroj přehledu navíc, řekněme, ale povinností to není. A to ani tou občanskou, byť si mnozí asi myslí opak. Ve vleku politických frašek být vůbec nemusíš a takové rozhodnutí není žádnou slabostí. Je to vědomé rozhodnutí chránit si vlastní duševní prostor, protože i ta nejlepší informace může být škodlivá, když ji přijímáš ve chvíli, kdy na ni třeba nemáš kapacitu.

Je to v podstatě cílená forma sebeobrany, jejíž úkol je jasný. Ochránit vlastní stabilitu, duševní pohodu i klid. Nesledování politiky je zkrátka úplně v pořádku a od nikoho bychom si neměli nechat namluvit opak. A už vůbec ne od politiků samotných.

A jak to máš s politikou ty? Kamarádíte spolu, nebo jde úplně mimo tebe?

Autorka článku: Bára Klímová

Použité zdroje:

• politickeprocesy.cz
• 24zpravy.cz
• forbes.com
• pmc.ncbi.nlm.nih.gov
• apa.org