Katka (22): „Přišla jsem o otce. Teď mám dvě mámy.“

Někdo se zkrátka narodí ve špatném těle.
|
23. 08. 2018
|
„Seděla v parku úplně sama. Kolem ní pobíhali dva bíločerní psíci, které vedla žena začtená do dnešních novin. S obavami a sevřeným žaludkem jsem kráčela stále blíž. Zanedlouho zvedla hlavu a naše oči se střetly. Znala jsem je. Z dětství.“

Tak začal dopis jedné z našich čtenářek – dvaadvacetileté slečny Kateřiny. Protože jde o nesmírně zajímavý příběh, který může potkat kohokoli z nás, rozhodli jsme se ho uveřejnit.

Lodičky z nadměrných velikostí

„Nevím, jestli mě poznala. Na poslední chvíli mě totiž opustila veškerá kuráž a já z parku se studem a strachem utekla. Ty oči jsem tak důvěrně znala. Tělo ale bylo zcela jiné. Žádné silné paže, široká hruď, ba ani ramena. Sportovní trička a dlouhé kalhoty s teniskami byly ty tam. Žena, kterou jsem před chvíli spatřila, na sobě měla světlemodrý kostýmek a na první pohled lodičky z nadměrných velikostí. Věděla jsem, že jednou se musím svému strachu postavit. Teď ale ještě nenadešla ta správná chvíle.

Abyste byli v obraze, povyprávím vám celý svůj příběh pěkně popořádku. Až do svých deseti let jsem vyrůstala v pohodové a úplné rodně. Pamatuji si rodinné grilovačky na babiččině chatě, dovolené u moře, ale také na stále častější hádky. Jednou o prázdninách jsem strávila celý měsíc u babičky, která se o mém otci začala velice nelichotivě bavit. Už to nebyl Pavlík, ale zvrácenec a úchyl. Alespoň tak ho častovala před dědou, když si myslela, že je z vedlejšího pokoje neslyším.“

Zvrácenec a úchyl

„Byla jsem zmatená. Proč ta změna? Proč ta nelichotivá označení? Co udělal táta a já to nevím? Když jsem přijela domů, oba rodiče měli oči zarudlé od pláče. Kdybych přijela o pár minut dříve, jistě bych byla svědkem jejich dalších z nekonečných hádek. Ten den jsem viděla tátu naposledy. U dveří měl nachystané kufry. Poslední, co mi řekl, bylo, že mě bude vždycky milovat bez ohledu na to, co se v následujících měsících a letech stane. Od té doby jsem ho neviděla.“

bigstock-young-woman-shaves-her-face-wi-196620364.jpg

Transsexuálové jsou mezi námi. Proč před tím zavírat oči?
Pro okolí bývá těžké takovou změnu pochopit. Není divu, ale snažit by se mělo.

„Na tátu jsem pochopitelně nikdy nezapomněla, protože ale máma vystartovala vždycky, když jsem se o něm jen okrajově zmínila, raději jsem držela jazyk za zuby a tohle téma nezačínala. Podle mámy nás už taťka neměl rád, a proto odešel. Nevěřila jsem jí ani slovo. Až mnohem později jsem ale začala chápat, co se doopravdy stalo.“

Je mu tak podobná

„Protože jsme bydleli na malém městě, poměrně brzy se rozkřiklo, co se u nás doma semlelo. Máma mě snažila před otázkami okolí chránit, nemohlo se jí to ale dařit donekonečna. Byla jsem zrovna v obchodě, když jsem za sebou zaslechla potutelné šuškání. Dvě největší drbny z města se zrovna bavily o tom, jak strašně jsem tátovi podobná, ale že teď bych ho už ani nepoznala. Jejich rozhovor jsem nechtíc vyslechla, ale moudrá jsem z něj nebyla. Proto jsem následující den uhodila na matku.

Zbytečný byl její křik, pláč a prosby. Tentokrát jsem se nechtěla vzdát. Byla jsem totiž rozhodnutá, že tentokrát se dozvím pravdu a zjistím, co se mezi ní a tátou doopravdy stalo. Když matka viděla, že jinak nedám, onu trpkou pravdu mi s těžkým srdcem sdělila. Táta se prý narodil ve špatném těle. Mě i mámu neskutečně miloval, ale nebyl šťastný. Proto se rozhodl, že mámě řekne pravdu. Ta to nezvládla a podala žádost o rozvod. Začala mluvit o tátovi jako o nemocném člověku a úchylovi, byla vzteklá, ale zároveň hrozně nešťastná a smutná.“

Táta je najednou máma

„Seděla jsem jako opařená a nevěděla, co říct. O transsexualitě jsem dosud neměla sebemenší páru. Nevěděla jsem, kam tátu zařadit. Jestli k těm, kteří se převlékají za známé celebrity a vystupují po nocích po barech, nebo k mužům, které přitahují ostatní muži. Naštěstí mi tohle máma vysvětlila. Táta – ačkoli vzezřením muž – se ve skrytu duše cítil jako žena. K tomu, aby mu bylo konečně dobře, měla pomoci hormonální léčba a následná operace. Celý tenhle proces ale trval několik dlouhých let a nikdo dopředu nevěděl, jak dopadne.“

„Když jsem si vyslechla pravdu, něco se ve mně zlomilo. Tátu, teda nyní vlastně už mámu, jsem zkontaktovala a domluvila si s ní schůzku v parku. Jak to dopadlo, to jste se ostatně dočetli už v úvodu mého dopisu. Tentokrát mi strach setkání nedovolil, já ale pevně věřím, že do budoucna tyhle obavy překonám. Její milující oči přece tak důvěrně znám…“

Jak by ses zachovala ty, kdybys byla v Katčině kůži? Dokázala bys tuhle změnu pochopit? Dej nám vědět do diskuze pod článkem!

Související články