Jednou z dárkyň vajíček je i Klára, která se rozhodla darovat vajíčka kvůli své sestře. „Samozřejmě jsem věděla, že problémy s početím existují, ale protože jsme s manželem nic takového neřešili, nějak jsem to nevnímala. Střet s nepříjemnou realitou páru, který se roky snaží o dítě a ono nepřichází přišel až prostřednictvím mojí sestry, která si s manželem hrozně přála miminko. Bohužel se jim ale jejich sen dlouho nedařilo splnit.“ Sestra Kláry se miminka nakonec dočkala až po umělém oplodnění právě s darovanými vajíčky. Důvody, proč ženy nemohou počít dítě z vlastních pohlavních buněk, jsou různé. Může jít o předčasné selhání činnosti vaječníků, nízký počet či kvalitu vajíček, genetickou poruchu nebo onkologickou léčbu.
Klára se svou sestrou její problémy intenzivně prožívala a probírala, a právě z těchto rozhovorů se zrodil nápad darovat vajíčka. „Věděla jsem, že nemohu pomoci přímo své sestře, protože darování je anonymní, ale také jsem věděla, že kolem mě je spousta žen, které nemohou mít dítě stejně jako moje sestra. A já jim takto můžu pomoci. Kromě toho se nám se dvěma malými dětmi přivýdělek při rodičovské hodil.“ S klinikou, kde se rozhodla vajíčka darovat, měla Klára zkušenosti právě prostřednictvím sestry, které se tam podařilo úspěšně otěhotnět.
foto_1.jpeg
Ačkoli se darování může zdát jako složitý proces, opak je pravdou, popisuje Klára: “Na začátku jsem vyplnila krátký online dotazník o mně a mém zdravotním stavu. Následující den mi zavolala koordinátorka a pozvala mě na vstupní konzultaci.“ Poté potenciální dárkyně čeká několik vyšetření. Začíná se klasickou gynekologickou prohlídkou včetně ultrazvuku, následuje odběr krve pro různá testování (vyšetření přenosných infekčních onemocnění, hormonální profil, krevní skupina a genetika) a konzultace s genetikem. Pokud jsou všechna tato vyšetření v pořádku, může být žena zařazena mezi dárkyně. „Kromě toho, že jsem věděla, že budu moct někomu pomoct bylo i fajn zjistit, že jsem zdravá a nic mi není. Vyšetření dárkyň je totiž velmi důkladné.“ Ženy, které splní potřebná kritéria jsou pozvány na další ultrazvuk a odběr krve. Na základě všech zjištění stanoví lékař rozpis hormonální léčby. Ten se pro každou ženu může lišit.
„Se stimulačními léky, které vyvolávají tvorbu a zrání dostatečného počtu kvalitních vajíček, jsem začala třetí den menstruace. S první aplikací léků mi pomohla sestřička v Repromedě, další dny jsem to zvládla sama doma. Po celou dobu, kdy jsem léky na stimulaci používala (asi 11 dní), jsem byla pro každý případ ve spojení s koordinátorkou z kliniky. Musím říct, že jsem se trochu bála, co se mnou stimulace všechno udělá, ale bylo to úplně v pohodě. Ani aplikace léků nebyla tak hrozná, jak jsem čekala.“
foto_2.jpeg
V průběhu stimulace jsou dárkyně pozvány na odběr krve a kontrolní ultrazvuk, kde se určí přesný termín odběru vajíček. Právě odběr vajíček neboli punkce je posledním krokem, ke kterému celé darování směřuje. „Na punkci je potřeba jít na lačno, tak jsem už večer před tím nic nejedla. Další den to šlo docela rychle, odběr trval asi 10 minut a potom jsem zůstala ještě asi dvě hodiny v klidu na pokoji. Protože se po odběru nedoporučuje řídit, domů mě odvezl manžel.“
„Jak bych zhodnotila celé darování? Není to časově nenáročný proces, to je pravda, ale za ten pocit, že někomu pomůžete k vytoužené rodině to prostě stojí. Navíc finanční kompenzace, kterou za darování dostanete se hodí. Kromě toho se dozvíte hodně informací o vašem zdraví a těle. Takže pokud váháte, jestli do toho jít, určitě se není čeho bát. Na klinice jsou všichni moc milí a když něčemu nerozumíte i opakovaně všechno vysvětlí,“ uzavírá Klára.
