Když zmizíte pod vrstvami rolí
Po druhém dítěti jsem zjistila, že netuším, co mě baví. Co chci. Dokonce ani to, jestli mám chuť na kávu nebo čaj. Zní to banálně, ale když celé dny řešíte potřeby druhých, zapomenete, že nějaké máte taky.
Psycholožka mi tehdy řekla: Zkuste si najít chvíli jen pro sebe. Třeba čtení. Málem jsem se rozesmála. Čtení? Kdy? Ale zkusila jsem to. Ne protože jsem věřila, že to pomůže, ale protože jsem nevěděla, co jiného dělat.
Co se stalo, když jsem začala číst
Zpočátku vůbec nic. Četla jsem deset minut večer, usínala nad knížkou, ráno jsem nevěděla, co jsem četla. Ale pak se něco posunulo. Ty minuty začaly být moje. Nikdo po mně nic nechtěl, nemusela jsem nic řešit. Byla jsem jen s příběhem.
A pak přišly knihy, které mi ukázaly, že nejsem sama. Příběhy žen, co taky bojovaly s vyhořením. Romance, kde ženská není jen doprovod, ale hlavní hrdinka vlastního života.
Co fungovalo, když mozek nespolupracoval
Po dětech mi trvalo, než jsem se dokázala soustředit na složitější texty. Takže jsem si vybrala lehčí žánry. Nic náročného, nic, co by vyžadovalo plnou pozornost. Knihy, které nejsou tematicky náročné a ani ty, co nutí přemýšlet. Nejvhodnější je vybírat v sekci beletrie, kde nejsou žádná dramata. Později jsem se dostala k hlubším tématům, ale na začátku stačilo jen číst. Skvělé mi přišly i audioknihy, najednou jsem dokázala „přečíst“ více knih a u různých aktivit – při vaření, úklidu nebo při cestě do práce.
Tipy, co mi pomohly
- Nečekejte ideální chvíli. Deset minut večer stačí. I pět minut ve frontě u lékaře.
- Audioknihy jsou zázrak. Poslouchejte při běžných činnostech, nemusíte složitě hledat čas.
- Nedočítejte, co vás nebaví. Kniha má být únik, ne povinnost.
- Vyberte si žánr, co vás bude bavit. Romance, detektivka, memoáry – cokoliv, co vám sedne.
Nezměnilo to všechno, ale pomohlo to
Knihy mi nevrátily identitu na podnose. Ale daly mi klid, ve kterém jsem si ji mohla pomalu poskládat zpátky. Dnes vím, co chci číst. A postupně začínám vědět i to, co chci jinak. Spousta žen se ztrácí mezi tím, kým jsou pro druhé, a kým jsou pro sebe. A někdy stačí malá věc – deset minut s knihou – aby vám připomněla, že ta druhá stránka taky existuje. A že na ni máte právo.
