Pestrá historie prostituce: patří k ní kamenování, vepřín, mříže i syfilis

Shutterstock
|
19. 05. 2023
|
Tohle řemeslo rozhodně není jen o bohatých hezounech, jak to známe z Pretty Woman. Naopak. Už samotná historie prostituce je sem tam i pořádně zaplivaná, špinavá a tak nějak fuj.

S klidným svědomím můžeme říct, že časy se mění, ale prostituce zůstává. A i když je její historie pestrá až až a každá doba se k prostitutkám stavěla jinak, pořád jde o jedno a totéž. Totiž o sexuální potěšení za úplatu. V době, kdy ještě peníze byly hudbou budoucnosti, se pak za intimní radovánky s lehkou děvou platilo jídlem. Jak tedy šel obecně čas s tímhle nejstarším řemeslem?

Starověk a kněžky

Když si odskočíme například do starověké Mezopotámie, už v téhle době prostitutky najdeme. Avšak nejen jako postávající ubožačky s odhaleným poprsím někde na blátě, ale přímo v chrámech. Šlo tehdy v podstatě o kněžky lásky, které byly uctívány ve jménu bohyně Ištar.

Starověk byl ale taky jedinou dobou, kdy se bezostyšně v chrámových útrobách mohlo smilnit. Později už byl s takovým chrámovým dováděním šmytec především kvůli křesťanství a bylo vymalováno. Kněžky měly utrum, homosexualitě, která v té době nebyla ničím výjimečným, bylo potřeba zatnout tipec a regulérně se pomalu přešlo na prostitutky.

První nevěstinec

Když je řeč o vůbec prvním nevěstinci, musíme ve starověku ještě na chvíli zůstat. Byť nešlo o dobu bůhvíjak cudnou, homosexualitě se přece jen nefandilo nějak okatě. Tuhle problematiku tak vzal do vlastních rukou zákonodárce Solón, který v Athénách nechal první dům neřestí postavit, což byl velmi chytrý tah nejen ze společenského hlediska, ale taky z ekonomického. Finance, které nevěstince generovaly, v pohodě vystačily třeba na výstavbu lodí nebo na zbrojení armády.

Jakmile je ale něco oficiální, vstupují už do hry i určitá pravidla a jiné náležitosti. Ač tedy pořád starověk, úřední pořádek musel být. Sexuální pracovnice se tak například musely zapisovat do rejstříku prostitutek, každý nevěstinec musel být jasně označený a nevěstkám byl vlastní šatník k ničemu. Musely totiž nosit oblečení, které jim chlebodárcem bylo určené.

shutterstock_1704040498.jpg

U nás je prostituce povolena, ale má to svá pravidla.
Shutterstock
Zatímco jedna éra lehčím holkám přála, jiná pro ni příznivá nebyla.

Středověk a hygiena jaksepatří

V období středověku veřejné domy sice nebyly žádným tabu, ale v jednotlivostech už šlo o dobu o poznání přísnější. Prostitutky absolutně ztratily na ceně a neustále jim po krku šlapali jak duchovní, tak prudící radní. Muži se návštěvou takových míst ani tak ale nijak netajili, veřejným domům se už běžně říkalo bordely, bordelmamám se přezdívalo abatyše, šláplo se do hygieny, mužská prostituce byla přísně utajovaná, a pokud chtěl někdo prudit, pak to byly nejčastěji úřady nebo církev.

Pro veřejné domy jinak ale tahle doba byla paradoxně dobou přímo královskou a řemeslu se dařilo víc než dobře. Zásluhu na tom měly i zmíněné bordelmámy. Ty si už mistrně šéfovaly provoz a vítaly zákazníka s profesionálním úsměvem na rtu. Taky ale dbaly třeba na to, aby nově příchozí pracovnice nebyly příliš mladé, aby nešlo o zběhlé jeptišky, a učily své podřízené i různým efektivním fíglům, jak například poctivě, ale rychle na čistotu pohlavních orgánů. To mělo urychlit nejen střídání zákazníků, ale vnitřní i vnější omývání pohlavních orgánů vlnou mělo bránit i pohlavním chorobám.

Okouzlující kurtizány

Někdy kolem 16. století už šlo o úplně jiný level. V té době už nebyly prostitutky prostitutkami, ale ke slovu se dostávají tzv. kurtizány. Vzdělané, inteligentní, emancipované ženy, které představovaly velmi luxusní společnost.

Řádně platily daně, byly odlišovány červenou stužkou na paži a měly už možnost volby. Nemusely vzít za vděk každým nevěrníkem, který se v manželských peřinách značně nudí, ale vybíraly si jen tu nejlukrativnější a nejlepší klientelu. Žily si v přepychu a staly se předlohou nejednoho dobového spisovatele, básníka nebo malíře.

Současnost a legislativa

Co není zakázáno, to je povoleno. A přesně tak nějak podobně je to s prostitucí i u nás. Právní předpis, který by přesně definoval prostituci a její provozování, neexistuje. Poskytování sexuálních služeb se tak nachází v jakési šedé zóně.

Legální není, kriminalizovány jsou jen některé souvislosti, jako například kuplířství nebo prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, ale provozována samozřejmě je. Veřejné domy se proměnily na masážní salóny a pravděpodobně i v tomto odvětví bude vždycky platit, že tam, kde je poptávka, je pochopitelně i nabídka.

Historické zajímavosti závěrem

Protože téma prostituce by vydalo na nejednu pořádně tlustou knížku pikantního nádechu, nemůžeme tě přece na závěr ochudit o dalších pár bleskových zajímavostí, které se s historií prostituce pojí:

  • V dřívějších dobách musely být na veřejných domech mříže.
  • Nevěstincům se říkalo vepříny, kláštery, bordely, růžové zahrady, ženské domovy, tetiny příbytky nebo vězení.
  • Prostitutkám se přezdívalo jeptišky, sestřičky nebo holčičky.
  • Staří Židé prostitutky často bezhlavě, krutě a s chutí kamenovali.
  • Podniky měly téměř od samého začátku různou škálu úrovní podle klientely. Od odporných a páchnoucích špeluněk až po luxusní pokoje s gigantickou postelí určenou ke skupinovým hrátkám.
  • Například během viktoriánské éry byla prostituce nejlépe placenou prací pro ženu.
  • Postupně vznikaly i tematické nevěstince. Sadomasochistické, tradiční a nelegálně taky nevěstince s mladistvými.
  • Bordely byly vždycky hojně využívány taky k politickému špehování. Donašečky z řad prostitutek nebyly ničím neobvyklým.
  • V roce 1494 došlo k totálnímu zákazu prostituce kvůli velké epidemii syfilidy, která se do Evropy dostala kvůli Kolumbovým námořníkům.
  • Byť se ve středověku prostituci dařilo, samotné prostitutky neměly žádnou cenu. Velkým pokrytectvím té doby pak byl i fakt, že mezi časté návštěvy veřejných domů patřili právě duchovní, kterým nevěstince vadily nejvíce.
  • A na skok taky k nám, do často idealizované první republiky, doby elegance a dechberoucí módy. A přitom právě v téhle době měly pouliční sexuální pracovnice přezdívky, které by dneska neprošly ani při hovoru na stojáka u piva. Českým prostitutkám se tehdy říkalo kurvice, cajdrnožky, anky s čárkou, kočindy, všivky, škeble, šlápoty, koštěkotky, nočňátka, lízky nebo amazonky rozkoše.

Jak se díváš na legalizaci prostituce? Dej nám vědět v diskuzi!

Autorka článku: Bára Klímová

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6

Související články