Příběh Dany: Moje matka odmítá přijmout roli babičky

Být babičkou není snem každé dámy, která už překročila nějakou věkovou hranici.
|
03. 07. 2018
|
Většina rodičů a prarodičů se na novorozené dítko neskonale těší. Existují však i lidé, kteří ho berou spíše jako přítěž než radost. Své o tom ví naše čtenářka Dana, která matce nedokáže odpustit, že nechce přijmout roli babičky.

Na druhou stranu – má vůbec právo dítě něco takového po svém rodiči (nyní již prarodiči) vyžadovat? Seznam se s Daniným příběhem a dej nám vědět, co si o něm myslíš, v diskuzi pod článkem.

Šmrncovní dáma s hromadou zálib

„S Luďkem jsme měli krásný vztah. Oba jsme právě ukončili vysokou školu, našli si první zaměstnání a začali s plány do budoucna. Bydleli jsme v menším pronajatém bytě, ale věděli jsme, že pokud nám osud dopřeje vysněného potomka, začneme plánovat rodinný domeček. A co se nestalo – do půl roku od nastoupení do první práce jsem partnerovi oznámila těhotenství.

A stejně radostnou novinu jsme se chystali prozradit také mé mamince – třiačtyřicetileté šmrncovní dámě, která se po smrti manžela upnula na svoje záliby a koníčky. Věnovala se józe, do práce chodila s úsměvem, neodpustila si kosmetiku, gelové nehty ani kadeřníka jednou měsíčně. Pánové po ní jen šíleli a ona si jejich náklonnosti užívala každičkým coulem.“

Ty jsi těhotná? A o potratu jsi neuvažovala?

„Máma nebyla zlá, možná byla jen zklamaná osudem a životem celkově. Skvěle mě ale do života připravila a zvládla se o mě postarat i přes ránu, která naši rodinu postihla. Nikdy jsem nestrádala a vždy věděla, že na mě doma čeká milující náruč, teplá večeře a vysmátá maminka, kterou bude zajímat, jak jsem se celý den měla.

O to víc mě zarazila její reakce na čerstvě oznámené těhotenství. Její první slova mi vyrazila dech a zlomila srdce. Namísto radostného výkřiku a srdečného objetí se mi dostalo opovržlivého odfrknutí a slov o potratu, který jsem rozhodně v plánu neměla.“

Vnoučata dokážou dát prarodičům pěkně zabrat.

Jsem v práci, na vnouče nemám čas

A tak dny utíkaly. Já přivedla na svět nádhernou holčičku, kterou jsme pojmenovali po mamince – Anička. Oba jsme si naivně mysleli, že srdce mé matky zjihne a ona k malé přilne. Bohužel se tak nestalo. Malé bude skoro rok a máma ji viděla sotva dvakrát – jednou v porodnici a pak, když jsme ji náhodou potkali venku po cestě do práce.

Když jsem chtěla, aby si malou pochovala a prosila ji, zda by si ji vzala na jeden večer v týdnu, spustila na mě, že si nemůže dovolit hlídat naše dítě, protože chodí do práce. Má spoustu starostí a neví, kde jí hlava stojí. A kvůli tomu, že jsme se my dva sobecky rozhodli pro pořízení potomka, se rozhodně omezovat nebude.“

Sotva jsi vypadla z domu a už mi cpeš vnouče

„Tehdy jsem jí viděla naposled. To, co mi řekla, mě neskutečně zasáhlo. Chápu, že nikoho do role prarodiče nelze nutit. Na druhou stranu ta malá jí přece nic neudělala a má právo na to, vyrůstat v náručí rodičů i milovaných prarodičů. Babičky z partnerovy strany nemají s vnoučátkem sebemenší problémy, moje matka holt svou roli babičky odmítá.

Když jsem jí posledně volala, abych náš vztah trochu urovnala a otupila ostré hrany, vyjela po mně, že ona o vnouče tak brzy nestála. Sotva jsem prý vypadla z domu a už jí (doslovně řečeno) cpu vnouče. Ona na to není připravená a ještě dlouho nebude. Její chování i vyjádření mě mrzí, ale zdá se, že s ní za žádnou cenu nepohnu.“

Související články