Jana (35 let): „Muž mě vnímá jako matku, ne jako ženu.“

www.pixabay.com
|
12. 01. 2019
|
„S Adamem se známe téměř odmalička. Vyrůstali jsme spolu, chodili na stejnou základku, vystudovali podobný obor a nakonec se i vzali. Narodila se nám Anička a to, co zpočátku vypadalo jako dokonalý vztah, se začalo kazit.“

Tak začal e-mail, který nám minulý týden dorazil do redakce. Psala nám v něm čtenářka Jana, která se svěřila se svou nelehkou situací zdánlivě připomínající tzv. Madonin komplex. Její partner sice nebyl přítomen u porodu jejich vymodleného dítěte, přesto Janu začal po čase vnímat spíš jako matku, než jako ženu. Co na to Jana? Tady je její příběh.

K porodu? Ani náhodou

„Adam si tvrdě prosazoval přítomnost u porodu naší Aničky. Já byla proti. Vnitřně v sobě totiž mám zakořeněno, že porod je natolik intimní záležitostí, že by měl být vyhrazen pouze ženskému osazenstvu. Do porodnice jsem proto mířila se sestřenicí a svou nejlepší kamarádkou. Obě pro mě byly obrovskou podporou. Anička se na svět poprvé podívala v prosinci minulého roku. A já si matně vzpomínám, že právě to byla doba, kdy nám to doma přestalo klapat.

Únava a neustálý koloběh

Anička byla docela plačtivé dítko a stavy, kdy ji nebylo možné utišit, měla nejen ve dne, ale především v noci. Po pár týdnech jsem padala vyčerpáním. Do zrcadla jsem se odmítala podívat. Když jsem kolem něj přece jen prošla, zhrozila jsem se. Mastné vlasy, temné kruhy pod očima, vrásky zaryté v obličeji tak, že by mi je mohla „závidět“ kdejaká devadesátnice, tričko ušpiněné od mateřského mléka a vytahané tepláky. Uznávám, nebyl na mě zrovna nejlepší pohled.“


1.jpg

Muž se s dítětem vůbec nemusí sžít.
Spokojená rodina? To často vůbec nehrozí.

Stále více mimo domov

Bohužel kromě neustálé únavy a náročného koloběhu nám to přestalo klapat také v ložnici. Adam chodil domů stále později, vymlouval se na dlouhé pracovní schůzky, důležité zahraniční cesty a doma trávil stále méně času. V posteli jsme se prakticky nepotkávali. Žádné erotické dusno mezi námi nepanovalo. Zčásti za to možná mohlo moje vzezření, kdyby mě ale trochu podpořil nebo mi s malou pomohl, měla bych více času na sebe.

Postarej se o malou, já musím do práce

Naše konverzace se časem smrskly jen na nejdůležitější fakta okolo domácnosti. Adam vyžadoval, aby bylo nakoupeno, uvařeno a malá spala, jakmile on dorazil z práce. Že bychom si společně otevřeli lahvinku něčeho dobrého, podívali se na film? To u nás nehrozilo. Stále častěji jsem poslouchala, ať se dobře starám o malou, protože on musí do práce. Tam trávil téměř 18 hodin denně.

Hřebíček na hlavičku

Byla jsem zoufalá, toužila jsem po jeho blízkosti, objetích a polibcích. Proto jsem se rozhodla si o celé záležitosti promluvit. Nejdřív tvrdil, že se nic nezměnilo, pak z něj vylezlo, že jsem se změnila já. Prý o sebe nedbám, nestarám se o nic jiného než o Aničku, přibrala jsem a vypadám strašně. A víte, co nejhoršího můžete uslyšet z úst milovaného muže? To, když vám řekne, že vás už vnímá pouze jako matku svého dítěte, nikoli ženu. Zlomilo mi to srdce.


2.jpg

Neustálý pláč dítěte a nedostatek času na péči o sebe? To k tomu patří.
Muži často chtějí děti víc než ženy. Oni s nimi totiž nezůstávají 24 hodin denně.

Vysloužilý inkubátor

Připadám si doslova jako vysloužilý inkubátor, hračka, která někoho přestala bavit, protože už nebyla nablýskaná, ale kvůli okolnostem se stala odřenou a opotřebovanou.

Dítě jsme chtěli oba, já ale musela projít razantní proměnou, která na každou ženu čeká. Nevím, jak z tohohle začarovaného kruhu ven. Mí rodiče jsou dávno po smrti, jeho naprosto nefungují. O malou se starám jenom já a to představuje 24hodinový maraton. Na Vánoce se situace ještě více vyhrotila, proto v současné době uvažuji nad rozvodem,“ končí vyprávění Jana.

Co bys Janě poradila? Má od manžela odejít a najít si někoho, koho bude přitahovat a kdo jí s péčí o dítě pomůže? Nebo zůstat ve vztahu, kde se očividně něco pokazilo?

Související články