Největší strašáci školních jídelen, na které nikdy nezapomeneme

Školní jídelna byla zlo. Naštěstí už se nás netýká.
|
22. 10. 2019
|
Jen co si vzpomeneš na nějakou „dobrotu“, kterou ti servírovaly kuchařky na základce nebo střední, hrne se ti žaludek až do krku? Není divu, některé fakt stály za to. Dobroty i kuchařky. My bychom si na šest konkrétních gastronomických skvostů přesto rády zavzpomínaly.

Jsme prostě trošku sadistky a masochistky. Ryby plovoucí v tuku nebo nedovařená mrkev se s námi táhne v našich nejšílenějších nočních můrách, a proto bychom se o svá trápení chtěly podělit i s tebou. A možná na tu tragikomedii s nostalgií zavzpomínat.

UHO – univerzální hnědá omáčka

Kuchařky ji mohly dát snad ke všemu. K jakémukoli druhu masa, k jakékoli příloze. Vysoce variabilní omáčka padesáti odstínů hnědé chutnala stejně v úterý i v dubnu. Upřímně moc nechápeme, jak se to těm ženštinám dařilo. Každopádně to bylo jedno z jídel, které jsme tajně odhlašovali u vedoucí kuchyně, abychom v následném měsíčním vyúčtování vykasírovali nějakou tu kačku zpátky.

Tlusté maso, hit všech jídelen

Maso ve školní jídelně je vždycky velký risk. Bude se dát ukrojit? A rozžvýkat? Nebo bude jako podrážka a vysušené? Vždycky jsme se měli na co těšit. Vždycky, kdy jsme si mysleli, že už nás kuchařky nemají čím překvapit, tak nás překvapily znovu.

Vepřové rizoto – šampión mezi míchanicemi

Vepřové (nebo jakékoli jiné) rizoto jsme s láskou přejmenovali na vepřové (nebo jakékoli jiné) riziko. Základem pro něj byla kopa rozvařené rýže, sterilovaná zelenina z plechovky a kousky masa nevalného vzezření a mnohdy i chuti. Jak jinak zpracovat ty nejposlednější zbytky, než je zamaskovat v něčem jiném?

bigstock-risotto-salmon-127984823.jpg

Vepřové rizoto je stálice školních jídelen.
Do rizota se dalo schovat ledacos. Když jsi narazila na něco tvrdého, mohla to být kostička z masa nebo kuchařčin zub.

Žemlovka jobovka

Žemlovka je ve své podstatě celkem dobré jídlo – když ho udělá tvoje babička, maminka nebo ty. Nebo když ho udělá kdokoli, kdo to umí a kdo nemusí hledět na to, aby to nestálo moc, a přitom se to ještě nějak dalo naložit na talíř. Hromada rozmáchaného čehosi bývala k pozvracení už od pohledu, natož pak po ochutnání.

Dušená mrkev, kterou jsme málem zatratili

Ruku na srdce – jak dlouho po tom, co ses přestala stravovat ve školní jídelně (menzu nepočítáme, tak nejspíš chodíš nebo jsi chodila dobrovolně), sis troufla dát si dušenou mrkev? My jsme se v redakci shodly, že nám to pár let trvalo. Teď na ni nedáme dopustit. Na rozdíl od té školní ji totiž každý dokáže podusit pořádně a zároveň z ní nevytvořit nepovedenou modelínu. Co kuchařkám dokážeme aspoň trošku odpustit, je chuť. Jim totiž nemůže jen tak ujet ruka s chilli nebo kari.

bigstock-steamed-grated-carrots-with-po-280088908.jpg

Dušená mrkev byla obvykle nedovařená.
Kéž by to maso tenkrát aspoň vypadalo takhle, když už ta nebohá mrkev musela trpět.

Šišky s mákem plovoucí v másle

Nehledě na výživové hodnoty tohoto skvostu bychom rády podotkly, že tohle byl fakt humus. Nejen pro ty, kteří neholdovali máku, ale i pro ty, kterým se dělalo špatně z toho, v čem šišky plavaly. Div že nám to kuchařky nedávaly do hlubokých talířů, abychom to cestou ke stolu nevybryndali jak nudlovou polévku.

Salát z červené řepy

Na kostičky nakrájená řepa téměř bez chuti a bez zápachu. Na tu si určitě pamatuješ taky. Až s odstupem času možná zjistíš, že červená řepa je super a dá se z ní vykouzlit spousta dobrot. Jen je třeba vědět, jak na to.

Mléčná polévka

Polévky nám taky dávaly zabrat. Buď v nich plavala mastná oka, nebo byly naprosto bez chuti a plavalo v nich cosi neidentifikovatelného. Ze všeho nejhorší byla kalná bílá polévka. Podivně nasládlá. Chuťově odporná. Od té jsme utíkali, co nám nohy stačily.

Co jsi ve školní jídelně nejvíc nesnášela ty? Poděl se o svoje děsivé vzpomínky s námi v diskuzi pod článkem!

Související články