Anna má s manželem čtyřletého rošťáka, kterého babička ráda a pravidelně hlídá. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, pokud by malý Matyáš doma nevyprávěl, že ho babička bije a dělá mu „bebíčka“.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Respektující výchova, kterou babička nerespektuje
„Matyáše vychováváme s respektem a důrazem na jeho osobní individualitu. Namísto fyzických trestů nebo zákazů se snažíme trpělivě vysvětlovat a dítě směřovat tak, aby z něj vyrostl sebevědomý a zodpovědný člen moderní společnosti.
Bohužel babička – maminka mého manžela – s naší filosofií nesouzní. Prý nám začne Matyáš nejpozději v pubertě skákat po hlavě a pořádně si s ním užijeme. Když malého Matyho hlídá, občas ho prý plácne přes zadek nebo po ruce. To je nám ale oběma proti srsti, a s babičkou jsme proto měli už několik vážných diskuzí.
Stará škola působí traumata
Maminka mého manžela je samozřejmě ‚stará škola‘. Navíc byla vychovávána přísnými rodiči, kteří nešli pro ránu daleko. Na mém muži podobnou výchovu taktéž praktikovala. Jejím výsledkem byla nepříjemná traumata a následky, které si s sebou nesl až do dospělého života. Proto jsme se zařekli, že takhle našeho vymodleného syna vychovávat rozhodně nebudeme!
Babičce se snažíme náš přístup trpělivě vysvětlovat, zodpovídat veškeré její dotazy a představovat výhody, které s sebou respektující a tak trochu volnější výchova nese. Naše argumenty ale vždycky smete slovy, že z Matyáše vyroste rozmazlený fracek, který nám dá pořádně zabrat.
Hlídání se nám hodí
Brojí i proti tomu, že Matyáše vedeme k individuálnímu rozhodování, v ničem na něj netlačíme a učíme ho doma. S babičkou vztahy přetrhat nechceme. Občasné hlídání se přece jen hodí. Už nám ale pomalu docházejí nápady, jak s ní komunikovat a v bití našeho milovaného syna jí zabránit.
Obávám se, že hlídání budeme muset dost eliminovat a babičku navštěvovat pouze společně. Trhá mi totiž srdce, když náš čtyřleťák přijde po víkendu u babičky domů a první, co nám sdělí je, že ho babička bije a dělá mu bebíčka,“ uzavírá svoje vyprávění Anna.
Co si myslíš o fyzických trestech a přístupu „hlídací babičky“? Může respektující výchova dítěte vlastně vůbec fungovat?
