Manžel chtěl být u porodu. Od té doby se mnou nespí

Měl by být muž u porodu, nebo ne?
08. 05. 2018
|
Nedávno nám do redakce dorazil poměrně smutný dopis na velmi osobní a citlivé téma. Psala nám v něm čtenářka Natálie a svěřila se s palčivým problémem. Její manželství bylo bezproblémové do porodu prvního potomka.

Její milovaný muž si totiž prosadil, že bude za každou cenu u porodu, a to i přes výslovné obavy své ženy a zároveň nezkušené prvorodičky. Natálie měla z přítomnosti muže u porodu oprávněný strach.

Po téhle zkušenosti, která se bohužel neobešla bez komplikací, s ní manžel odmítá několik dlouhých měsíců spát. Prý nikdy nedokáže zapomenout na to, co viděl a jaká muka jí způsobil.

Vystresovaná prvorodička a otec u porodu

„Asi každá žena mi dá za pravdu, že porod prvního potomka je jakýmsi milníkem, na který se všechny důkladně připravujeme a doufáme, že proběhne co možná nejpřirozeněji a bez zbytečných komplikací. Bohužel jsem byla celé těhotenství vystresovaná a hledala jsem si informace, kterých jsem se možná měla ušetřit.

Marek mě celé těhotenství podporoval, a kdyby mohl, snesl by mi modré z nebe. O vysněné dítko jsme se snažili několik dlouhých let, a když se konečně zadařilo, byli jsme oba jako v sedmém nebi. Po několika kurzech a přípravách projevil můj milovaný muž zájem o to, být se mnou na porodním sále.

Věděla jsem, že mi bude cennou oporou, nějak vnitřně jsem ale měla zakořeněné, že porod a vše, co k němu patří, je citlivou a velmi intimní věcí ženy. Vždyť už naše babičky, prababičky a jejich maminky muže od porodu důsledně vykazovaly.

Měli jsme na toto téma mnohé debaty. Markovi jsem několikrát dokonce sdělila, že by bylo lepší, kdyby si své rozhodnutí ještě jednou důkladně promyslel. Byl ovšem neoblomný a mě se jeho rozhodnutí nepodařilo změnit.“

Den „D“ a nepříjemné komplikace

„Nastal den „D“ a my společně vyrazili do porodnice. Prvních několik hodin na „hekárně“ bylo dlouhých, ale dalo se to vydržet. Když doktor usoudil, že jsem dost otevřená a malá se na svět prodere co nevidět, odvezli mě na sál. Marek úspěšně asistoval sestřičkám, dokonce s nimi snad i flirtoval. Držel mě za ruku, otíral pot z čela a těšil se na vysněného potomka.

Asi žádné ženě, která má tenhle zážitek za sebou, nemusím popisovat, jak trapně a nechutně jsem si v určitých chvílích připadala. Na druhou stranu jsem ale byla ráda, že tam byl Marek se mnou. Byl skvělou psychickou podporou a moc mi pomáhal.

Bohužel porod nezůstal bez komplikací a já začala masivně krvácet. Doktoři zpozorněli, když uviděli, že má malá kolem hlavičky omotanou pupeční šňůru. Rozkaz zněl jasně – císařský řez.

Marka vykázali a ten s mrtvolným výrazem ve tváři opustil pokoj. Asi si ani nechci představovat, co se mu v té chvíli honilo hlavou. Malá se ven dostala za pět minut dvanáct, díky bohu byla zcela v pořádku.“

Muž u porodu? Nemusí to být to nejlepší řešení.
Naše babičky věděly, proč si nebrat muže k porodu.

Najdi si milence, já tohle nedám

„Po šestinedělí jsem byla opět plná energie a vroucí lásky nejen k malé Nikolce, ale také k mému manželovi, který mi ovšem několik posledních týdnů připadal nepřirozeně zamlklý a odtažitý. Když jsem se k němu jednou v noci připlížila v novém saténovém prádle, nejdřív dělal, že spí a pak mě hrubě odstrčil. Prý nemá na nějaké hrátky náladu, a kdo ví, jestli ji po tomhle zážitku vůbec bude ještě kdy mít.

Tušíte správně, porod a následné komplikace ho natolik poznamenaly, že jednotlivé obrazy nedokázal vytěsnit z hlavy. Později z něj dokonce vypadlo, že byl hrozně zoufalý, když mě tam viděl takhle trpět a nikdy si prý neodpustí, jakou bolest mi způsobil. A rozhodně nebude riskovat, že se něco podobného stane i v budoucnosti.

Za pár týdnů bude mít Nikolka rok a náš sexuální život je na bodě mrazu. Nespíme spolu, manžel se mě doslova štítí, a pokud mi to prý hodně chybí, mám si najít milence.“

Jak by ses na místě Natálie zachovala ty a co říkáš na chování jejího manžela, který si přítomnost u porodu sám výslovně prosadil? Napiš nám to do diskuze!

Související články