Neraduješ se z vlastního úspěchu? Možná trpíš syndromem podvodníka

Bigstockphoto
|
26. 10. 2022
|
Syndrom podvodníka neboli imposter syndrom je vzorec uvažování o sobě samé, který spočívá v pochybnostech o vlastním úspěchu.

V roce 1978 si dvojice amerických psycholožek všimla, že ženy úspěšné v akademické sféře se navzdory výborným studijním nebo pracovním výsledkům cítily jako podvodnice. Fenomén zkoumaly a pojmenovaly jako imposter syndrom (v některých překladech impostor), česky syndrom podvodníka. Později byly studie doplněny o zjištění, že imposter syndrom si rozhodně nevybírá a může potkat každého z nás nezávisle na čemkoli.

Počkej, až ti na to přijdou

Ve zvýšené míře se objevuje u ambiciózních a kreativních lidí, studentů a žen. Běžně ho ale prožívají mnohé z nás. Přihlásila se k němu dokonce i bývalá první dáma Michelle Obama. A jak to v praxi vypadá?  Když se ti něco podaří, radost máš jen krátce. Místo toho zažíváš pocity nepatřičnosti a strach, že někdo odhalí skutečnou pravdu.

A jaká je ta skutečná pravda? Úspěch k tobě přišel náhodou. Měla jsi štěstí. Výběrové řízení jsi vyhrála omylem nebo souhrou okolností. Místo ocenění sebe samé za píli, kterou jsi do přípravy vložila, nebo dřinu, s níž jsi na sobě léta pracovala, případně talentu, jenž rozvíjíš od dětství, přisuzuješ svůj úspěch náhodám.

Nejsi schopna přijmout pochvalu za dosažené vrcholy, a proto se z nich ani nemůžeš radovat. Místo radosti tak prožíváš strach a cítíš se jako mizerná podvodnice.

Jak jsi na tom?

Je ti výš popsané chování povědomé? Pak si zkus orientačně odpovědět na pár jednoduchých otázek.

  • Věříš prohlášení „když to zvládnu já, tak to zvládne každý“?
  • Trápíš se i kvůli těm nejmenším chybám, kterých se dopustíš?
  • Přisuzuješ své úspěchy vyšší moci, náhodě nebo chybě v systému?
  • Když v něčem uspěješ, zažíváš pocit, že jsi ostatní podvedla?
  • Tíží tě konstruktivní kritika, protože to vnímáš jako důkaz své neschopnosti?
  • Bojíš se, že je otázka času, než na to ostatní přijdou?

Pokud si na většinu otázek odpovíš kladně, pak máš pravděpodobně co dělat se zmíněným syndromem.

bigstock-i-dont-know-portrait-of-confu-434767157.jpg

Vzorec chování, jako je syndrom podvodníka, je nejlepší přepsat.
Bigstockphoto
Připisuješ svoje úspěchy náhodám nebo čemukoli jinému kromě své píle a schopnosti? Pak máš možná problém...

Neboj, není to diagnóza

Syndrom podvodníka se sice díky svému názvu tváří jako nemoc, ale je to spíš určitý vzorec uvažování o sobě samé. Není ale radno si s ním zahrávat! Dlouhodobé pochyby o sobě, výčitky svědomí a nízké sebevědomí můžou vést k úzkostem. Navíc lidi, kteří se cítí jako podvodníci, pracují v mnohem vyšším pracovním tempu, než je obvyklé. Následkem takového zápřahu pak může být nejen workoholismus, ale i syndrom vyhoření, nemoc těla nebo únik k závislosti na alkoholu nebo lécích.

Přitěžující okolnosti

Párkrát za život jsme pocit nepřičinlivého úspěchu zažili bez výjimek všichni a je to úplně v pořádku. Pokud jsme schopni poctivé sebereflexe, může nám takový propad posloužit k dalšímu růstu. Existují ale i okolnosti, které syndrom podvodníka umocňují.

Významným hráčem na poli našich pochybností je pracovní prostředí. Uvědomuješ si, jak vlastně vypadá tvoje pracovní prostředí? Jde o přátelské místo, kde je dovoleno chybovat, nebo je tvá práce spíš bitevním polem, kde je běžné mezi sebou soutěžit, zapojit ostřejší lokty a vyhrát za každou cenu?

Pokud pracuješ v místě, kde je umožněno chybovat, otevřeně o chybách mluvit bez hrozby výsměchu a poučit se z nich, naučíš se dobře přijmout konstruktivní kritiku, začneš si víc věřit a nebojíš se pak požádat kolegy o pomoc, když si s něčím nevíš rady. Víš, že jsi platným členem svého pracovního týmu. Pochybnosti o vlastní osobě se tak postupně rozplývají a slábne i hluboce zakořeněný syndrom podvodníka.

Oproti tomu rivalizující, výkonově orientované a nepřátelské prostředí na pracovišti, kde nikdo neumí uznat vlastní omyl a šéf se chová, jako by snědl z blázna mozek, tvé sebedůvěře ničím nepomůže a pochybnosti prohloubí tak hluboko, že než se vynoříš zpátky, může být pozdě.

Jak s ním bojovat?

Kromě pracovního prostředí, které máš vždycky možnost změnit ke své spokojenosti, můžeš udělat pár důležitých rozhodnutí. Pro začátek zkus svou sebedůvěru budovat sama.

  • Začni si zapisovat své úspěchy. Když je uvidíš černé na bílém, získáš o nich přehled a možná se dostaví i AHA efekt.
  • Přestaň se srovnávat s ostatními lidmi. Omez svůj čas strávený na sociálních sítích, které k pochybnostem o sobě samé přímo vybízejí! Jsi přece originál, nepotřebuješ se porovnávat s druhými.
  • Každý den pro sebe najdi ocenění za něco, co se ti povedlo. Stačí drobnost. A nezapomeň, že kdo hledá, vždycky najde.  
  • Najdi si kouče, psychologa nebo psychoterapeuta, který ti pomůže posílit vlastní sebedůvěru.
  • Vzpomeň si na Michelle Obama, která se podělila o svou zkušenost ze setkávání s nejúspěšnějšími lidmi světa zjištěním, že oni vlastně nejsou zdaleka tak inteligentní, jak jim všichni přisuzujeme.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4

Související články