Marcela (31): „Nesnášela jsem partnerovy děti!“

S dětmi se bojovat nedá.
|
05. 09. 2018
|
Nedávno nám do redakce dorazil zajímavý příběh čtenářky Marcely. Píše v něm o svém problému, který má s dětmi svého partnera z předchozího manželství. Je možné nahradit mámu nebo aspoň milovat cizí děti jako vlastní? Marcela vypráví…

„S Davidem to byla láska na první pohled. Seznámili jsme se v jedné pražské kavárně, kde jsem pracovala jako baristka a on sem přišel s obchodním partnerem na snídani. Jako první mě na něm upoutaly jeho oči. Byly tak podmanivé a moudré. Hned ve dveřích jsem si všimla, že David je o dost starší než já. Na druhou stranu jsem se konejšila tím, že pokud by nám to vyšlo, budu mít vedle sebe moudrého a dospělého muže, který už ví, co chce a kam směřuje. Kdybych věděla tehdy, co vím dnes, nikdy bych mu na ubrousek nenapsala svoje telefonní číslo,“ začíná vyprávění jednatřicetiletá Marcela.

Vyfasovala jsem muže i s jeho dětmi

„David se ozval ještě ten den s návrhem další schůzky. Očividně jsem ho také zaujala. Slovo dalo slovo a my se večer potkali v pizzerii. Začátky byly úžasné. Byl ke mně neuvěřitelně pozorný, zahrnoval mě dárečky a komplimenty a sliboval zářnou budoucnost. Také mi stihl sdělit, že byl již jednou ženatý, má dvě děti a nyní je v rozvodovém řízení. Brala jsem to jako cennou informaci, žádný zásadní význam jsem jí ale nepřikládala. A to byla další osudová chyba. Jeho děti totiž byly pro náš vztah pohromou.“

Martinu a malého Davida jsem poznala asi po půl roce našeho vztahu. Martina právě odmaturovala, Davídek nastupoval do první třídy. Hned na první pohled jsme si ale nesedli. A to zejména se starší Martinou. Brala mě jako vetřelce, který chce nahradit její mámu. Já ale o nic takového nestála. Sama jsem děti neměla a nijak zvlášť po nich netoužila. Podvědomě jsem začala s Martinou bojovat. Vadilo mi, když si je bral David na víkendy, vadilo mi být v jejich přítomnosti. A Martina mi to dávala pořádně sežrat.“


bigstock-165631958.jpg

Mrcha Martina

„Nejenže své matce donášela každičký detail z našeho soukromého života, také mi začala dělat naschvály. Před společným víkendem a výletem do hor mi nakapala do ranního kafe projímadlo, jindy jsem našla na své židli připínáček. David nikdy nezakročil. Jen Martinu obhajoval, že je to na ní zkrátka ještě brzy a musí si zvyknout. Vše dostalo nový spád, když jsme se s Davidem sestěhovali do jednoho bytu. Několikrát k nám Martinu s Davídkem pozval a já po společném víkendu ještě několik dnů větrala byt i peřiny, abych z našeho bytu dostala jejich teplo a vůni. Byla jsem jako posedlá. Martinu jsem vzhledem k naschválům, které mi dělala, začala nenávidět.“

„Jak to dopadlo? Tušíte správně. S dětmi se prostě bojovat nedá. David se rozváděl tak dlouho, až se nakonec ke své bývalé partnerce a matce jejich společných dětí vrátil. Martina to zařídila skvěle. My prodali společný byt, vyměnili si několik zdvořilostních frází a já konečně získala klid, po kterém jsem tolik dlouhých měsíců neskonale toužila. Stálo mě to spoustu času, jeden zpackaný vztah, získala jsem ale nesmírně cennou zkušenost – už nikdy si nic nezačnu s mužem, který má z předchozího vztahu děti.“

Co bys Marcele poradila? Jednala bys stejně, nebo se snažila zuby nehty zalíbit? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.

Související články